Blog - Kázání

Rozjímat o Ježíšových slovech o vinném kmeni a ratolestech znamená postihnout vztah, který nás s ním spojuje na té nejhlubší úrovni: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ V dnešním evangeliu objevujeme, v čem spočívá „vnitřní síla“ našeho náboženství.

Již od 3. století se této neděli říká neděle dobrého pastýře. Přirovnání Boha k pastýři prostupuje celou Biblí, stačí třeba zmínit jeden z nejznámějších žalmů, žalm 23 - Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…

Mezi učedníky chybí Tomáš, který je někde venku, nebojí se být venku, zatímco ostatní jsou ze strachu zavření. Proč mají strach? Protože ještě neudělali zkušenost se zmrtvýchvstalým a stejně tak to platí pro ty z nás, kdo jsou ovládáni strachem.

První Ježíšova slova jsou: „Pokoj vám!“, pak jim ukázal ruce a bok - ruce, které uzdravují, hladí, přináší nový svět Božího království, tyto ruce, které byly probodeny. Církev, tedy společenství Božího lidu, je rukama Pána Ježíše v dnešním světě… 

Celá novost křesťanství spočívá v Novém zákoně Kristově. Který je ten Nový zákon Kristův? Průměrný křesťan řekne: Milujte se navzájem a bližního milujte jako sebe. Na to vám však odpovím, že to už nacházíme ve Starém zákoně, a není to proto nic nového. A proto také farizeové řekli Kristu, že odpověděl dobře, že je to tak psáno v Zákoně, když se ho ptali na to, které přikázání je nejdůležitější. Co je tedy nového v tomto zákoně bratrské lásky? 

Ústředním bodem dnešní svaté noci, této veliké noci, od které je odvozen název Velikonoce, je velikonoční svíce - paškál, která pro nás symbolizuje Krista jako Světlo světa. A vy u sebe máte ty malé paškálky, které si můžete vzít domů jako památku na dnešní vigilii, aby pro vás byly duchovní inspirací.

Všimli jste si někdy, že výrazem “světlo světa”, který je užíván k popisu Krista (Jan 8,12), označuje Ježíš také nás? Matouš 5,14: Vy jste světlo světa.

Dnes bych rád mluvil o lásce. Protože pokud chceme aspoň trošku pochopit smysl Ježíšovy smrti na kříži, pak to nedokážeme bez porozumění tomu, co znamená opravdově milovat, v čem spočívá skutečná láska. V souvislosti s ukřižováním se často používá slovo oběť, že Ježíš se za nás obětoval, ale to je tak velice zavádějící, že nás to odvádí od pravé podstaty tohoto Ježíšova extrémního skutku. 

V dnešním druhém čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům zaznívá toto hluboké vyznání: Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.

Postní doba se blíží ke konci, a tak vrcholí přípravy na Velikonoce. A stejně jako v tomto období uklízíme naše domovy, obděláváme naše zahrádky po zimě a tak dále, tak bychom se měli s nemenší intenzitou věnovat i našemu nitru - udělat si i v něm pořádek. A my křesťané k tomu máme ten nejlepší nástroj, kterým je svátost smíření. Tento prostředek k vnitřnímu uzdravení a růstu, když je správně používán. Je to jako s každým nástrojem, když ho používáme správně, je pro nás velkou pomocí, když ho nepoužíváme správně, je nám celkem k ničemu. Jako když budete s kladivem okopávat záhon nebo s motykou přibíjet v obýváku hřebíček.

Dnešní evangelium je úryvek ze setkání Ježíše s Nikodémem. Nikodém byl člen židovské rady, učitel zákona neboli rabín a farizej. Setkáváme se s ním ještě znovu, když společně s Josefem z Arimatie pohřbívá Ježíše. 

Nikodém přišel k Ježíšovi potom, kdy viděl, co Ježíš udělal v chrámě, když vyhnal obchodníky a směnárníky. Nikodéma toto symbolické gesto zaujalo a vyvolalo v něm touhu poznat blíže tohoto mladého rabiho. Není náhodou, že přichází v noci, protože právě noc s jejím klidem a tichem byla pro duchovní osoby časem k modlitbě a rozjímání, ke studiu Božího Písma - i Ježíš se často modlí v noci. Může to být inspirací i pro ty z nás, kdo touží po intenzivnějším duchovním životě, protože právě noc má v sobě zvláštní duchovní atmosféru. 

Dnešní evangelium nám vykresluje scénu, kterou Jan začíná slovy - byly blízko židovské velikonoce. Uvádí nás tak do Jeruzaléma plného poutníků z celého Izraele, protože každý Žid musel alespoň jednou za život oslavit velikonoční svátky v jeruzalémském chrámu, hlavním místě bohoslužby pro celý Izrael. Ústředním bodem této bohoslužby bylo obětování zvířat k tomu určených. Židovský historik Josef Flávius, současník Ježíše, uvádí, že v těch dnech se v chrámu obětovalo 18 až 20 tisíc beránků, nepočítaje další zvířata používaná k oběti, která si poutníci kupovali v chrámu, či jeho okolí.

Postní doba opakuje klíčové texty Písma a vede nás ke znovuoživení naší víry. Sestupme k těmto základům víry a ptejme se, na čem naše vlastní víra vlastně stojí?

Když se podíváme na Ježíše, tak si uvědomíme, že byl neustále v pohybu, putoval Izraelskou zemí. Jednou svým apoštolům promlouvá o utrpení, které ho čeká, po několika dnech vystupuje na vrcholek hory, kde zakusí blízkost svého nebeského Otce. Sestupuje však opět dolů, svádí boj proti ďáblu, uzdravuje, učí…

Jako každý rok, i letos začíná postní doba rozjímáním nad událostí z Ježíšova života, kdy byl na poušti pokoušen ďáblem. Abychom si uvědomili časový rámec, v němž se odehrávají tyto události - tak je to vlastně záhy po křtu Ježíše v Jodránu, kdy hlas z nebe ohlašuje, že Ježíš je zaslíbený Boží Syn, v němž má Bůh zalíbení. 

Drazí bratři a sestry, 

dnes slavíme Světový den nemocných a myslíme na ně ve svých modlitbách. Vám, drazí nemocní, vyprošujeme brzké uzdravení, je-li to Boží vůle. Pokud je vašim údělem nesení kříže, pak vyprošujeme sílu k jeho nesení a vědomí, že v Božích očích má nesmírnou cenu každý okamžik, který jsme prožili ve spojení s Kristem.  Při této příležitosti také děkujeme všem, kteří se o nemocné starají, kteří jim s láskou pomáhají, a připomínáme slova papeže Františka z poselství k dnešnímu dni nemocných: "Nejlepší terapií pro nemocné je nabídnout jim naši lásku a společenství, navzdory tempu našeho vlastního zběsilého života." 

Dnes se před námi otevírá scéna setkání Ježíše s malomocným. Třetí kniha mojžíšova popisuje pravidla, kterými se malomocní museli řídit. Museli chodit v roztrhaných šatech, mít přikrytou hlavu a zakryté tělo až po ústa. A pokud viděli někoho, kdo se k nim přibližuje, museli začít křičet - uteč, protože jsem malomocný. 

Minulou neděli jsme naslouchali vyprávění evangelisty Marka o začátku Ježíšova veřejného působení se svými prvními čtyřmi apoštoly. Jen co začal vyučovat, pustil se do něj posedlý muž, kterého nakonec osvobodil od zlého ducha. Po tomto zážitku v synagoze sledujeme Ježíše, jak jde k Petrovi domů, a evangelista Marek se nám snaží v tomto nejkratším vyprávění o uzdravení přiblížit další důležité body Ježíšova učení. Protože to je hlavní smysl těchto evangelijních vyprávění, ne kronikové zápisky co kde Ježíš dělal a kde byl, ale vstupování do hloubky Ježíšova poselství určeného každému z nás.