Jan 10,11-18
Již od 3. století se této neděli říká neděle dobrého pastýře. Přirovnání Boha k pastýři prostupuje celou Biblí, stačí třeba zmínit jeden z nejznámějších žalmů, žalm 23 - Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…
Ježíš mluví o sobě jako o dobrém pastýři, když se podíváme do originálu evangelia, tak používá přímo slovo krásný. Ježíš se snaží ukázat krásu Boha - krásu, která přitahuje. Dobrý, neboli krásný pastýř miluje ovce bezpodmínečnou láskou, naproti tomu námezdný pastýř symbolizuje prospěchářský vztah k Bohu. Tedy toho, kdo se vztahuje k Bohu jenom proto, že z toho chce něco mít. Kdo opravdově miluje, nemyslí na sebe, a proto je schopen dávat svůj život za druhé. Jak Ježíš říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Ne nutně ve smyslu obětované smrti, ale ve smyslu, že dělá svůj život darem pro druhé, že je svým životem, tím jak žije, jak se chová, obdarovává.
Záměr pastýře z Ježíšova podobenství je dovést jemu svěřené stádo ke svobodě milovaných Božích dětí. Tedy pomoci nám k vědomí, že každý z nás je Bohem milován bezpodmínečnou láskou.
Ježíš mluví o ovcích v různých ovčincích, uzavřených v různých ohradách, které chce přivést do jednoho stáda. To před nás staví otázku, jaké jsou ty naše ohrady, v nichž jsme uzavření? Ježíš nepřišel, aby nás dostal z jedné ohrady a uzavřel nás do jiné ohrady, možná hezčí. Ježíš nesnese, že se člověk uzavřel do ohrad, dnešním jazykem bychom řekli, do názorových bublin, do svého kmene. A proto vyzývá k východu ze své ohrady. Takovou ohradou může být například náboženská praxe, která není vyjádřením opravdové víry, ale pouze starou odumřelou tradicí. Opravdová víra je ta, která je v souladu s tím, co čteme v evangeliích. Ohradou mohou být také peníze, majetek. Člověk uzavřený v takové ohradě nevidí ubohé, potřebné, neumí se dělit. Pak tu máme ohrady ideologií - politické, kulturní a podobně. Časté jsou i ohrady výčitek, které brání se radovat. Lidé v takové ohradě se utápí v neustálých výčitkách nebo sebelístosti. Ježíš se nedívá nikdy na minulost člověka, vždycky se soustředí na přítomnost a na budoucnost.
Ježíš nás volá ke svobodě, k úplné svobodě od ideologií, falešných obrazů Boha, model nebo od prožívání víry, jako nějaké tradiční identity, přináležitosti k nějakému kmenu mezi ostatními kmeny.
Ježíš je cestou ke svobodě, ke svobodě být opravdovými lidmi ve své důstojnosti, lidmi krásnými a dobrými, kteří se podobají dobrému pastýři. Nezaměňujme však svobodu s možností dělat si, co chci. Člověk, který si dělá co chce, co se mu zlíbí, není svobodný, ale je otrokem svých vlastních instinktů a pudů. Jen ten, kdo je opravdu svobodný, jak nás k tomu vede Kristus, se stane člověkem ve významu lidské důstojnosti a zralosti. Nebojme se proto svobody, i když je spojená se zodpovědností a rizikem, že se můžeme někdy ztratit. Ježíš je dobrý pastýř, který nás vždycky najde a přinese zpět do svého stáda.
