V dnešním druhém čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům zaznívá toto hluboké vyznání: Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Touto poslušností k Bohu nás všechny Ježíš učí lásce, která nezná hranic a která si neklade podmínky. Milovat druhé opravdu znamená dávat svůj život, dávat ze svého života - svůj čas, svou energii - zříkat se sebe sama. Něco takového není vůbec lehké, ale když my sami pro sebe čerpáme z Ježíšovy lásky jako z trvalého zdroje, je to možné naplňovat. Kéž by smýšlení Krista ovládlo i naše smýšlení. Protože, není důležité, kolik toho uděláme, ale kolik lásky této naší práci věnujeme. Na tom se právě pozná, jakými jsme doopravdy křesťany.
