Mk 1,40-45
Dnes se před námi otevírá scéna setkání Ježíše s malomocným. Třetí kniha mojžíšova popisuje pravidla, kterými se malomocní museli řídit. Museli chodit v roztrhaných šatech, mít přikrytou hlavu a zakryté tělo až po ústa. A pokud viděli někoho, kdo se k nim přibližuje, museli začít křičet - uteč, protože jsem malomocný.
Malomocenství bylo často přirovnáváno k hříšnosti. Podívejme se proč? Na malomocenství se neumírá, ale malomocenství vede ke znecitlivění, způsobuje, že malomocný necítí rozdíl mezi studeným a horkým, necítí zranění, řeznou ránu, spálení ohněm, necítí prostě bolest, kterou si způsobil. Proto je to podobenství o tom, co se děje s hříšníkem, který ztratil citlivost morální, který necítí tak jasný rozdíl mezi dobrem a zlem. Neuvědomuje si důsledky svého rozhodování. Zdá se mu, že se má dobře, dělá to, co se mu líbí, neuvědomuje si, že sice žije, ale stal se malomocným, znecitlivělým, jak říká prorok Izaijáš: běda těm, kdo nazývají dobro zlem a zlo dobrem, mění temnoty ve světlo a světlo v temnoty, hořkost v sladkost a sladkost v hořkost. To je přesně to, co se stane tomu, kdo ztratí morální citlivost, kdo nedokáže rozlišit dobro od zla, stejně jako malomocný, který ztratí citlivost tělesnou a následky jsou vážné, protože takový člověk se začne rozpadat, stane se odpudivým, a to je přesně to, co se stane s hříšníkem, který ztratil morální citlivost, odlidšťuje se, aniž by si to uvědomoval a stává se odpudivým člověkem.
Vraťme se tedy k dnešní scéně, jak nám ji popisuje evangelista Marek. Tento nemocný a vyřazený člověk přichází k Ježíši dvojnásobně dobrým způsobem. Jednak s velkou vírou, dalo by se říci s naprostou důvěrou, a dále bez jakýchkoliv nároků. To vše je vyjádřeno větou: Chceš-li, můžeš mne očistit. Vše leží na Ježíši a vše závisí na jeho rozhodnutí. A o jeho moci není pochyb.
A jak reaguje Ježíš, který se setkává s tímto malomocným, který je symbolickým obrazem jiného malomocenství, malomocenství hříchu, které odlidšťuje a odpuzuje? Ježíš s ním měl soucit.
Evangelisté nikdy pouze nepopisují události, ale vždy do nich vkládají hlubší význam, proto jim říkáme podobenství. A to dnešní podobenství nám ukazuje, co se stane s hříšníkem, který se setká s Kristem, tak jako my se setkáváme s Kristem ve svátosti smíření, ve zpovědi. Kristus má s námi soucit.
Setkání s odpouštějícím Ježíšem je reálné. Je to zkušenost, kterou může každý udělat. Nezapomeňme, že malomocný nevykonal jen nějaký očišťovací rituál, ale osobně a s nasazením plné víry se setkal s Ježíšem. Jen takovýto postoj vůči Ježíši znamená i pro nás plné odpuštění. Vykonání svátosti pokání jakožto naučeného obřadu, bez osobní víry, bez osobní důvěry vůči Ježíši, bez setkání se s ním, je opravdu něčím úplně jiným. A proto také nese jiné ovoce, a někdy žádné ovoce, když člověk zpověď prožije jako čistou formalitu.
Příští týden začíná postní doba Popeleční středou, a bude dobré, když každý z vás využije toto období přípravy na Velikonoce i k zamyšlení nad tím - jak já prožívám zpověď, čím je pro mě tato svátost, toužím po Ježíšově uzdravení, anebo je to pro mě nepříjemná formalita, kterou už chci mít za sebou…
