Mk 1,21-28

Evangelista Marek nám dnes popisuje zajímavou scénu, kdy Ježíš potom, co povolal k následování první čtyři apoštoly, s nimi přichází do synagogy, kde učí, tedy podává výklad úryvku z Božího Písma, který se tam ten den četl. 

To, co je na této scéně obzvlášť zajímavé, je právě reakce toho člověka posedlého nečistým duchem. Tento člověk tam do té doby klidně seděl, poslouchal, co říkají ostatní, modlil se s nimi. Ale když vyslechne Ježíše, přestane se kontrolovat a začíná křičet. Přesněji řečeno, nekřičí on sám, ale nečistý duch v něm. Tento démon, kterému nevadily ty obvyklé zbožné fráze, které tam pronášeli ostatní. Ale v Ježíši slyší nový jazyk, nový způsob mluvy o Bohu, a protože cítí, že tento nový styl je ohrožením a útokem na jeho starý svět tradic, reaguje křikem. 

Ježíš přináší nový pohled na Boha, chce očistit lidskou představu o Bohu od všech falešných nánosů. Ale právě tyto falešné představy o Bohu ďáblu vyhovují, a proto je chrání a v lidech pěstuje. Protože díky těmto falešným představám se mu daří lidi snadněji kontrolovat a ovládat. Protože jsou to právě tyto představy o Bohu jako nemilosrdném soudci, přísném policajtovi a vykonavateli rozsudků, které činí lidi nesvobodnými a nemilujícími, naplňují je strachem. Falešný bůh se tolika lidem líbí právě proto, že je jim tak podobný, že se s ním dokáží identifikovat.

Démon na Ježíše křičí: „Přišel jsi NÁS zahubit?“, protože takových démonů a zlých duchů je mnoho, kteří nám chtějí bránit v opravdově plném životě ve svobodě Božích dětí, beze strachu.

Jsou to síly zla, které se nás snaží připoutat k majetku, k poživačnému životu, k sobectví. Je to démon pýchy, který nám našeptává, musíš ukázat, že jsi lepší než ostatní nebo zbožnější než ostatní, a že ostatní nejsou nic ve srovnání s tebou. Že druzí jsou zde proto, abychom je jenom využívali. Nebo démon zášti, který nám říká, když ti někdo ublíží, nemůžeš to nechat jen tak být, musíš mu způsobit ještě větší utrpení, než on způsobil tobě. Jiný démon nám zase může radit, přizpůsob se tomu, co dělají všichni, jak smýšlejí všichni, co ostatní pokládají za správné, normální, buď jako oni, nevyčuhuj z řady.

Je třeba si být toho vědomi a umět rozpoznávat tyto zlé duchy, nečisté síly, které vedou ke smrti a ne k životu. Když necháme tyto démony mluvit, tak nás okouzlí svým jazykem, protože to je právě jejich specialita.

Jaká je tedy Ježíšova reakce? Ježíš křičí: „Mlč a vyjdi z něho!“. To je přesný návod,  jak se k takovým démonům chovat. Nesmíme s nimi nikdy a za žádných okolností diskutovat. Ježíš mluví krátce a jasně, protože s pokušením se nediskutuje. Pokud ho necháme mluvit, tak on nás uhrane - okouzlí, jako to udělal had s Evou v ráji. Je třeba ho ihned zahnat pryč, umlčet.

Marek pak pokračuje slovy: Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Ukazuje tak na agresivní reakci, která nám říká, že tito démoni se nevzdávají snadno a s klidem. Ale když jsme s Ježíšem, tak je můžeme porazit a nemusíme se jich bát.

Ježíš přichází s učením, které má v sobě moc. Moc vítězit nad zlem. Nic víc a nic míň.

Je tu ovšem praktická otázka: Kde tuto moc Ježíšova učení najít, jak s ní zacházet, aby byla účinná? Všimněme si, že evangelia nepodávají žádné návody, žádnou techniku boje se zlem. Jen konstatují, že v Ježíši je vítězství nad zlem přítomno, že v něm tato moc je. Proto ani dnes člověk nemůže myslet, že je vůči zlu v sobě nebo v jiných zcela bezmocný, ale nemůže si také myslet, že se musí naučit nějaké speciální tajemné technice, jejíž pomocí by zlo likvidoval. To by bylo vlastně pohanství - magie. Stačí se držet toho, co ukazuje prostě a jasně evangelium. Moc vítězství nad zlem je v Ježíši, v tom, co říká a dělá. Žít z Ducha je vlastně totéž jako žít v Ježíšově síle, znamená to žít tak, jak žil Ježíš, dělat to, co dělal on.