Jan 1,6-8.19-28

Když někdo řídí auto, je třeba, aby vnímal jak silnici před sebou, tak i chod auta a přístroje, které jsou v něm umístěny. Bude-li se jen dívat před sebe, může poškodit motor, bude-li jen vnímat auto samé a ne silnici, skončí brzy v příkopu. Podobné je to s křesťanským životem. Křesťan se musí dívat dopředu k cíli, kterým je Bůh. A má se dívat dopředu, aby vyhlížel také druhý příchod Kristův. Stará-li se jen a jen o věci všedního dne a nikdy nepřemýšlí o tom, kam a proč jde, je to špatné. Snadno se natolik zabydlí ve všedních starostech, že už ani neuvidí, kam vlastně jeho životní cesta směřuje.

Bible začíná slovy Boha: „Budiž světlo“, světlo je v celém Písmu Svatém vždycky symbolem všeho toho, co je pozitivní, co je dobré, krásné, a tato symbolika pokračuje i v Novém Zákoně.

Dnešní evangelium začíná tím, že přišel člověk Jan poslaný od Boha jako svědek, aby svědčil o světle. O světle, které prozařuje temnoty, které chrání, které vede po správných cestách. Jan byl poslaný od Boha tak, jako každý z nás je na tomto světě poslaný od Boha, každý z nás má úkol, který za nás nikdo jiný neudělá. A když tento úkol, toto mé poslání nevykonám, svět o něj zůstane navždy ochuzen.

Povolání Jana Křtitele je ukazovat na Krista, ukazovat, že Bůh je láska. Prorok Jan Křtitel strhával zřejmě pozornost mnoha lidí. Mohl zneužít situace a vyvolat revoluci, postavit se do čela hnutí odporu… Ale on ukazuje na Krista, protože to byl jeho úkol od Boha. A Ježíš, mocný Boží Syn, pokorně stojí někde uprostřed lidu tam na břehu Jordánu, lidé ho nevidí, protože ho ještě neznají. Ale Jan ho vidí, nejenom svýma tělesnýma očima, ale i svým vnitřním zrakem, díky němuž v Ježíši poznává právě to biblické SVĚTLO, Světlo světa, které v té chvíli ostatní v Ježíši ještě nevidí. Jan viděl víc, než co všichni ostatní viděli jen podle zevnějšku. Je zajímavé, že tento zážitek je společný některým mystikům, podrobně ho popisuje trapista Thomas Merton a další mystici, kteří v určité chvíli svého života viděli lidi kolem sebe zářit Božským světlem, které symbolizovalo přítomnost Krista v nich. A pak tyto lidi nedokázali jinak, než milovat a v nich toto světlo uctívat, ať už to bylo někde na ulici nebo v tramvaji, anebo před bránami Damašku, jak to prožil a popisuje svatý Pavel.

I my bychom se měli snažit, aby náš životní pohled viděl dál, hlouběji a niterněji, jak jsem o tom mluvil na začátku. My možná někdy při mši nebo při modlitbě tušíme něco ze světla Kristova, ale musíme jít dál, nezůstávat spokojeni jenom s jakýmsi náznakem, tušením. A advent je nám dán právě jako období ke ztišení, k usebranosti a k prohloubení tohoto našeho vnitřního pohledu na svět kolem nás.