Mk 1,1-8

Tato slova, která jsme právě slyšeli je začátek Markova evangelia. Tento text vznikl ve velmi pohnuté době. Právě skončilo pronásledování za císaře Nera, které stálo život mnoho křesťanů, mezi oběťmi byl jak apoštol Petr, tak i Pavel, což těžce zasáhlo společenství první církve. Tak jak byli postupně vražděni ti, kteří znali Ježíše osobně, uvědomovali si první křesťané, že je nutné sepsat Ježíšovo učení pro sebe a následující generace a zajistit tak jeho zachování. A tento důležitý úkol byl svěřen právě Markovi, který byl jedním z nejbližších žáků apoštola Petra.

Marek začíná svůj text slovy: „Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím“, odkazuje tím na První knihu Mojžíšovu, která popisuje začátek světa, stvoření. Marek chce dát najevo, že s Ježíšem přichází nový začátek nového světa, nové uspořádání, nový způsob myšlení a hlavně nový pohled a vnímání Boha. Boha, který nás miluje. 

A to je zcela zásadní změna oproti představám Boha, jak je vidíme ve Starém Zákoně. Tyto staré představy byly naplněny strachem, poddajností, vzdálenou úctou. Často si lidé do Boha promítali své vlastnosti, a tak bylo nutné Boha udobřovat oběťmi, protože se urazil, anebo se ho doprošovat, aby se rozlítil na jejich nepřátele, kteří si nezaslouží nic, než záhubu. Kolik lidí má ještě i dnes podobnou představu Boha?!

Zatímco Ježíš učí o Bohu, jako o milosrdném Otci, mluví o něm jako o Lásce, která miluje dobré i zlé, vysvětluje, že nepřátelům je třeba odpouštět. Podtrhuje, že Boha není třeba se bát, ani není nejdůležitější ho poslouchat, ale především ho milovat, milovat Boha a bližního, a to celým svým bytím, to je to nejdůležitější.

Tento nový pohled na Boha je nový začátek, na který se snaží upozornit evangelista Marek svými prvními slovy.

Svůj text Marek označuje jako evangelium, což doslova přeloženo znamená radostná zvěst. Když vojsko vyhrálo válku, šířilo se evangelium o jeho vítězství. Když se vlády ujal nový císař, bylo vyhlášeno evangelium o začátku jeho vlády. A Marek v tomto duchu píše evangelium o Ježíši Kristu, radostnou zvěst o našem zachránci, o Synu Božím.   

Jaké je naše svědectví o Bohu, naše svědectví víry? Je radostné, je na nás vidět, že máme radost, protože můžeme věřit, že dáváme dál radost, kterou jsme sami přijali. Jsme svědky evangelia, tedy radostné zvěsti, anebo svými ztrápenými výrazy podáváme před druhými úplně jiné svědectví? Když se od oltáře podívám na lidi v lavicích, jak se kdo tváří, většinou tam moc radosti nevidím…

Marek pak pokračuje slovy proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ 

Připravit cestu a vyrovnat stezky, odstranit překážky a těšit se na příchod Pána.  To je to, co se po nás chce. Nemusíme se Boha doprošovat, aby na nás shlédl, nemusíme ho uplácet svými oběťmi, aby k nám milostivě sestoupil. On po nás touží, on chce být s námi, protože nás miluje. Odstraňme překážky, kterými mu bráníme vstoupit do našich životů a s radostí ho přijměme.