Advent je časem očekávání, i když v současné atmosféře jde o dobu nesnadnou a náročnou. Vánoce, na které se máme připravit, nejsou v první řadě svátky hojnosti, ale svátky příchodu Božího Syna do lidské bídy a beznaděje, Světla vstupujícího do temnot. Advent je dobou „přicházení“ Pána, časem zvláštní milosti. Rozhodněme se letos nabídnout Bohu svůj prostor a čas, aby mohl vstoupit naplno i do našeho života.
Rád bych vás proto povzbudil, abyste i vy neprožívali advent jako přípravu na svátky konzumu a plných stolů. Prožívejme proto advent jako příležitost k duchovnímu prohloubení, jako tři týdny naplněné rozjímáním nad tím, že Ježíš má přijít do života každého z nás. Jak říká prastará duchovní tradice: Nic by ti neprospělo, kdyby se Ježíš stokrát narodil v Betlémě, ale nenarodil se v tobě.
Ježíš ne náhodou v dnešní promluvě několikrát opakuje výzvu „bděte“. Bdělost je jeden ze základních předpokladů duchovního života. Bdít znamená žít přítomný okamžik. Kdo spí, tak sní, tedy žije ve snech, touží po snech, plahočí se za sny, za nečím ne-skutečným.
Ježíš nás povzbuzuje: „Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu“. Stačí, když budeme bdělí, když budeme v přítomnosti, nemusíme podávat nějaké výkony, nemusíme Boha přesvědčovat o tom, jak jsme dokonalí a svatí, úplně stačí neklást Bohu překážky, nechat ho přijít do našich životů.
Přemýšlivým křesťanům tedy advent poskytuje dostatek témat k rozjímání a meditaci o symbolech adventu, jako jsou rorátní zpěvy, adventní věnec s jeho symbolikou a další. Rozjímání nad tajemstvím, že Bůh se stal člověkem, absolutní Bůh se ponížil do omezeného člověčenství. Rozjímání nad naší trpělivostí, střídmostí a umírněností, díky nimž budeme duchovně bdělí a bystří a budeme tak napojeni na Boha Pravdu a neskončíme v osidlech prolhaného pokušitele.
Mile sestry a bratři, přeji Vám všem požehnaný a rozjímavý advent!
