Mt 25,14-30

Dnešní podobenství mělo a má pro celou evropskou a západní kulturu mimořádný význam. Nesoustřeďuje se totiž na to, co by člověk dělat neměl, ale naopak mluví o tom, že něco dělat má a musí. Nejenom přežívat a nejenom čekat, co mu kdo poručí, ale stále přemýšlet, jak by se svým životem co nejlépe naložil, jak by své schopnosti co nejlépe uplatnil. A že přitom nejde jen o vydělávání peněz, to je už předem jasné. Své nadání, které mu Bůh svěřil, nesmí nechat ležet a zahálet, nýbrž měl by ho hledět využít, jak nejlépe dovede. To může být někdy i riskantní, ale i riziko k životu nutně patří. Možná vás už také někdy napadlo, že v podobenstvích mluví Pán Ježíš až překvapivě často o penězích. O penízi na daně, o ztracené minci, o denáru na vinici - a dnes o hřivnách. V evangeliu se tímto slovem překládá řecké slovo talanton, které by se dalo přeložit i jako talent, což byla jednotka mnohem větší, skoro třicet kilo, a třicet kilo stříbra nebo dokonce zlata bylo obrovské bohatství, jaké neměl jen tak někdo. V podobenství vystupuje hospodář, který svůj majetek neukládá do banky, ale svěřuje svým služebníkům, aby s ním dobře hospodařili. Je velkorysý a svěřuje jednomu pět, druhému dvě a třetímu jednu hřivnu - ale i to je strašně mnoho. Když Pán Ježíš mluví o penězích, má na mysli něco hodně cenného, královský dar nebo odměnu, jako právě v dnešním podobenství. Už naši dávní předkové dobře věděli, že tu nejde o vydělávání peněz. Svědčí o tom skutečnost, že slovo „talent” přešlo do všech evropských jazyků ve smyslu dané schopnosti či vrozeného nadání. Když se narodí dítě, žádné peníze samozřejmě nemá, ale každé má různá nadání, nějaký „talent”, a každý rodič občas žasne, kde se to v tom maličkém bere. Jedno je spíš klidné a pracovité, jiné čiperné a neposedné, jedno má víc fantazie a druhé víc trpělivosti. Ale všechny malé děti jsou hravé a zvídavé a to je možná ten nejdůležitější talent vůbec. Všechno teď záleží na tom, jak a k čemu se rozvine a co s ním potom ono samo udělá, co s ním podnikne. Jsou lidé, kteří svůj talent jaksi projedí, využijí jen k tomu, aby se jim dobře vedlo. Nikoho nepotěší, nikomu nepomohou, nikoho neobohatí. A jsou i takoví, kteří ho zneužijí a sobě i druhým škodí. Kdyby se hospodář vrátil, vůbec by nechápali, co po nich chce: to nadání je přece jejich a nikomu do toho nic není. O těch sice dnešní podobenství nemluví, ale pro úplnost je dobré si to připomenout. I my si totiž rádi představujeme, že náš život a všechno, čím jsme pro něj vybaveni, je jen a jen naše. Že nám to beze zbytku patří a je úplně na nás, jak s tím naložíme. Svatý Bernard kdysi napsal, že lidé, kteří si vůbec nevšimli, že žijí ze samých darů, jsou jako dobytčata - a rozum, který na rozdíl od zvířat dostali, vůbec nedovedou použít. My si také myslíme, že žijeme z toho, co si koupíme nebo vyrobíme, a žádné dary nepotřebujeme. Tak se běžně mluví třeba o „výrobě vajec”, jako kdybychom je uměli udělat. Ale jak by se asi tvářil člověk, který by měl obyčejné vajíčko vlastníma rukama „vyrobit”. Co by si asi počal? 

Tohle není případ služebníků v podobenství: ti dobře vědí, že dostali něco svěřeného, s čím mají hospodařit. Jenom ten poslední to nepochopil a myslel si, jak na to vyzraje: svěřené bohatství zakope do země a vrátí je tak, jak je dostal. A ještě se hájí tím, že měl z tvrdosti svého pána strach. Jenže s tím vůbec nepochodil. Všimněte si, že mu Pán Ježíš tu „tvrdost” vůbec nevyvrací. Ano, v tomhle smyslu je Bůh skutečně „tvrdý”, protože mu na nás záleží a něco od nás očekává. Život je tvrdý a talent, který jsme dostali, nemáme jenom proto, abychom si ho užívali. Dostali jsme ho k tomu, abychom s ním něco dělali, moderně řečeno „podnikali”. To ovšem znamená také riziko, že se něco nepovede - a teprve tehdy můžeme doufat v Boží odpuštění. Ale zajistit se proti Bohu tím, že radši nebudeme dělat nic, abychom něco nezkazili, to Kristus v dnešním podobenství odsuzuje. Ze svého talentu se ovšem můžeme sami živit - jak to také všichni děláme - ale nemůžeme si myslet, že patří tak docela a úplně jenom nám. Dostali jsme ho jako svěřené bohatství a jednou se nás Bůh zeptá, co jsme s ním udělali. Komu jsme co dali, komu jsme svým talentem pomohli, koho jsme jím potěšili. Ale že jsme s ním třeba vydělali hodně peněz, to mu asi stačit nebude.