Mt 23,1-12

Ježíš má oprávněné obavy, aby se farizejská mentalita, kterou vidí v Jeruzalémě, nedostala do jeho učedníků, protože je svým způsobem velmi přitažlivá. Ten pocit bohorovnosti, že vím víc, než druzí, jsem lepší než druzí - kdo takovému pokušení nikdy nepodlehl?! A jak je toto pokušení aktuální právě v naší době! Přesně ten pocit bohorovnosti, že vím víc, než druzí, jsem lepší než druzí, je základem úspěchu dezinformací u tolika lidí. Lidí, kteří jsou přesvědčení, že vědí něco, co druzí neví, a naopak pohrdají jinými a jejich názory, protože jsou podle nich naivní a zmanipulovaní. Někdo to také trefně nazývá jako intelektuální narcismus. Ovšem každý, kdo má jen trochu opravdových zkušeností s duchovním životem, ví, že je to ta stará známá PÝCHA, na kterou Pokušitel loví své oběti už od počátku stvoření, jak vidíme na příkladu Adama a Evy.

A tak Ježíš vysvětluje, ale hlavně ukazuje na svém vlastním životě, že každý člověk je Boží dcera a syn, každý si zaslouží maximální úctu, žádný kněz nebo biskup, politik nebo celebrita není víc, než poslední chudák žijící pod mostem.

Učitelé zákona byli vykladači Tóry a Ježíše znepokojovalo jejich chování, protože se bál, aby se jím nenakazili jeho učedníci. Farizeové a saduceové se nechtěli oblékat jako ostatní, odlišují se, aby dali ostatním najevo, že oni jsou něco víc, než obyčejný člověk. Takové oblečení velekněze bylo na hrudi zdobeno 12 drahokamy, které symbolizovaly 12 kmenů Izraele, a na spodním lemu byly zvonečky, aby každý slyšel, když velekněz procházel kolem a mohl mu vzdát úctu. Bylo to takové předvádění marnosti, které bohužel ani dnes není některým v naší církvi cizí, jak jsme mohli vidět při nedávné návštěvě jednoho kardinála v naší zemi. Zde se nejedná jen o otázku vkusu, ale problém je mnohem hlubší, proto je jím Ježíš tak velmi znepokojen. Ježíš je velmi přísný vůči takovému chování, proto také říká, že je stihne přísný soud.

Ježíš si zavolá své učedníky, aby jim ukázal, že to, co je třeba obdivovat, je opravdová velikost, ne převlečené figurky se zvonečky. Velikost spočívající v míře, jakou se člověk spoléhá na Hospodina. Velikost, s jakou se někdo odevzdává do Boží láskyplné náruče, aby tuto Boží lásku šířil dál. To je to, co se Ježíš snaží naučit své učedníky a skrze ně i nás.

A proto dává učedníkům za vzor lidi, jako je například ta chudá vdova, která dala do chrámové pokladnice jako dar dva měďáky, bylo to všechno, co měla, protože se zcela spoléhala na Boha. Anebo tu pohanku, syrofeničanku, která se zcela upokořila před Ježíšem, aby si vyprosila uzdravení své dcery. Její pohanskou víru dává Ježíš za příklad svým učedníkům, protože byla naplněná pokorou a odevzdáním.  

A tak i my sami nikdy nezapomínejme na slova Pána Ježíše: Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.