Mt 22,34-40

Konflikt s židovskými autoritami se vyhrocuje.

Farizeové a saduceové se nesnášeli. Přesto se spojí proti Ježíšovi. 

Měli určitou představu víry, která jim byla vštípena od dětství. Ježíš ale říká něco jiného, a jejich reakce je přirozeně obranná. To stejné prožíváme dnes. Jsou křesťané, kterým byla od dětství vštípena určitá náboženská přesvědčení, která neodpovídají opravdovosti evangelia, a tak se snaží o sebe-obranu, nenechávají se otřást Ježíšovým slovem. To se samozřejmě děje v dobré víře a upřímném přesvědčení o své pravdě. 

Otázka na Ježíše není vůbec nevinná. Je to jako když jedu obcí šedesátkou a zastaví mě policie a zeptá se mě, jaká je povolená maximální rychlost v obci. Neptá se proto, že by si myslel, že to nevím, ale proto, že mi chce dát pokutu. Se stejným úmyslem klade znalec Zákona otázku Ježíšovi. Ježíš ví, že největší Zákon pro každého Žida je zachovávání soboty, dne Páně. A také ví, že když by to řekl, tak bude automaticky následovat výčitka - a proč ho tedy nezachováváš?! 

Jaká je Ježíšova reakce na tuto provokaci? Ježíš se s nimi nechce dohadovat, nechce je ponížit, nechce nad nimi vyhrát, naopak chce je osvobodit, protože je miluje, a jde mu o jejich spásu stejně, jako o spásu ostatních lidí. Chce jim pomoci překročit tu jejich představu o Bohu, kterou až doposud měli, a otevřít je novosti zjevení, s nímž ho jeho nebeský Otec poslal na svět, aby si dokázali vytvořit nový vztah s Bohem. Vztah, který do té doby měli, byl vztahem podřízenosti a strachu, protože každý, kdo nedodržoval přikázání, riskoval hrozné Boží tresty. A Ježíš se jim snaží pomoci přejít k uvědomění si bezpodmínečné a bezplatné lásky Boží. Proto se jim Ježíš snaží svou odpovědí otevřít tento nový horizont Boží lásky, která jediná může učinit člověka opravdu šťastným.

A tak odpovídá: “Miluj” - žádné přikázání takto nezačíná! Toto sloveso “milovat” najdeme celkem 248 krát ve Starém Zákoně, ale skoro nikde není uvedeno ve spojitosti s Bohem. Když se ve Starém Zákoně mluví o Bohu, obzvláště v těch nejstarších knihách, tak se většinou mluví o tom, jak je silný, schopný všeho, trestající, a to všechno mělo za následek prožívání vztahu k Bohu založené na strachu a poslušnosti. Ježíš miluje své odpůrce, kteří jsou ještě hluboce ponoření v této archaické představě Boha, ještě neotevřeli svá srdce radosti z vědomí, že jsme bezpodmínečně milováni Bohem. Ježíš tedy neodpovídá žádným přikázáním, ale naopak připomíná vyznání víry, které každý zbožný Žid vyznával dvakrát denně, během ranní i během večerní modlitby.

Opravdově milovat ale můžeme jenom toho, koho stále více poznáváme. Proto je víra člověka, který nezná dobře Ježíše a nesnaží se ho více a více poznávat, tak slabá a tak snadno otřesitelná. Takováto víra je odsouzena ke krizi pokaždé, když přijde v životě nějaká zkouška. Tak jako všechny lásky, které nemají ve svém základu zároveň i rozum a inteligenci, které jsou založeny jenom na pocitech, při větší zkoušce se vypaří, jako by nikdy nebyly. Kdo nevěnuje svůj čas studium Písma svatého, kdo se nevěnuje duchovním tématům, koho nezajímá život církve, ten opravdově nemiluje. Kdo není schopen zdůvodnit nebo vysvětlit svou víru, ten nemůže vyznat, že miluje Boha celou svou myslí.

Milovat znamená připravenost činit dobro, a pouze dobro - všem kolem nás. Ježíšova láska nezná hranic, platí všem bez rozdílu. Tato Ježíšova výzva k lásce se týká i té nejtěžší lásky v našem životě, lásky k našim nepřátelům. Ježíš sám říká: Milujte své nepřátele a čiňte dobro těm, kdo vás pronásledují, modlete se za ty, kdo vás nenávidí. Podle Ježíše láska k Bohu není opravdová, pokud se neproměňuje v lásku k člověku. Provázanost těchto dvou přikázání spočívá i v tom, jak je velmi těžké milovat druhého člověka, když se člověk nemůže opřít o svou lásku k Bohu. Kdo se nemůže opřít o svou víru a lásku k Bohu, ten dokáže jen s velkou obtíží odpustit svému partnerovi nevěru, odpustit někomu, kdo mu hrozným způsobem ublížil, snášet lidi, kteří se mu protiví. A především také odpoutat své srdce od věcí a majetku, abych je dokázal dát k dispozici těm, kdo mají nouzi, i kdyby to byli mí nepřátele.

Jaká byla reakce farizeů a saduceů na Ježíšovu odpověď? Evangelium to přímo neuvádí, ale když vezmeme v úvahu události, které pak následovaly a vyvrcholily Ježíšovým ukřižováním, tak se můžeme domyslet, že se Ježíši nepodařilo změnit jejich smýšlení a jejich náboženské přesvědčení. A v tom spočívá veliké nebezpečí i pro nás, kteří posloucháme nebo čteme Ježíšovo slovo dnes...