Mt 22,15-21

Ježíšovo úsloví: Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu; je jedno z nejznámějších. Tato slova pronesl Ježíš během rozhovoru s tehdejšími autoritami, které v něj neuvěřili jako v mesiáše a snažili se ho za každou cenu znemožnit. Ježíš na druhou stranu poukazuje velmi ostře na jejich pokrytectví. Sami se považují za čisté před Bohem. A právě na těchto lidech se před zástupem ukazuje, že jejich vzorné plnění Tóry je pochybné hned v prvním a největším přikázání. Vždyť žádný Izraelita nesměl mít u sebe obraz člověka ani zvířete, protože to bylo považováno za modloslužbu. Obzvláště pak císařský denár, kde se císař vypodobnil jako pohanský bůh. Proto si Ježíš vyžádá denár od nich a nikoli od někoho z učedníků ani ho nevytáhne z vlastní kapsy. A oni ho u sebe mají, čímž dokazují své pokrytectví, aniž by si to uvědomovali, protože jsou zároveň hloupí. Pán tak přesně vystihne, oč v této situaci jde: slepé plnění Tóry nevede ke spáse. Podstatné je, proč a pro koho úkony naší víry děláme! Proč věříme? Jaký má víra pro nás smysl? To jsou otázky, na které bychom měli ve svém nitru znovu a znovu hledat odpověď. A znovu a znovu očišťovat svou víru od jakéhokoliv náznaku farizejství.

Protože pokušení stát se podobnými pokrytci, jakými byli farizeové, je velice silné v každé době. A kdo si nedává pozor, tak může velmi snadno a rychle sklouznout k pozici, kdy druhým něco vyčítá - přímo nebo za jejich zády, ačkoliv sám má ten symbolický denár s podobiznou císaře jako pohanského boha v kapse. 

A nejlepší ochranou před takovým pokušením je vracet se znovu a znovu k tichému a pokornému Ježíši evangelií a nenaslouchat falešným prorokům dnešních časů, kteří proměňují náboženství v ideologii, v níž je Bůh úplně někdo jiný než Bůh evangelií. Ježíš prochází svatou zemí, městy, městečky, krajinou, vchází do Jeruzaléma a na každém rohu vidí znamení náboženské a politické moci, a přesto se chová a jedná tak, aby i jako král jedoucí na oslátku byl vnímán jako ten, kdo je Pánem nad vším náboženstvím a politikou. Pánem nad světem. 

A tím nám dává ten nejlepší příklad pro naše vlastní chování, abychom i my přestali plýtvat svými silami v bojích proti imaginárnímu nepříteli. Přestali se cítit jako ti, na které někdo druhý, jemuž dosud nerozuměli, zdánlivě útočí. Přestali chápat občanské i církevní prostředí v českých, evropských a světových souřadnicích jako nějaké apokalyptické bojiště u Goga a Magoga, kde je třeba se ve jménu takzvaného normálního světa nebo tradiční rodiny nebo jiných ideologických výmyslů brodit v krvi druhých po kolena, ale objevili svět jako vždycky pestré společenství, jehož obrazem není nikdo jiný než dokonale pestrý, a přitom jednoduchý Bůh, jenž je Láska.