Možná, že jste to už zažili jako děti: přijel hodný strýček a vás i vaše sourozence či bratrance obdaroval za vysvědčení stejným dílem, ač vy jste se třeba učili výborně a bratranec to s bídou stloukal na čtyřky. Považovali jste takové jednání za křivdu. Potom se třeba něco podobného (a závažnějšího) v životě opakovalo. A teď nám najednou evangelium, slovo Boží, ukazuje stejnou nespravedlnost. Ano, zjevnou nespravedlnost, protože co je to za spravedlnost, když ten, kdo dělá celý den, dostane jen tolik, jako lajdák, který začal pracovat až v podvečerním vánku! Když to vezmeme za tento konec, můžeme se proti celému textu zcela zablokovat. 

Aby se to nestalo, uvažujme: o čem vlastně toto podobenství pojednává? O výši mzdy? O spravedlivé odměně? Vůbec ne! Toto podobenství mluví o Božím království. Říká, že s Božím královstvím je to tak, jako když se na vinici odehrál podobný příběh.

Co to vlastně je - Boží království? Když je Boží, znamená to, že je připravuje Bůh: v podobenství je Bůh znázorněn hospodářem, který najímá dělníky a určuje výši mzdy. A jde o království - tedy o společenství lidí. V podobenství jsou to dělníci, kteří představují nás, kteří jsme k Božímu království přizváni. A co znamená ten denár, který nakonec všichni dostali? Denár byla mzda, která stačila pro obživu průměrné rodině v Palestině na jeden den. Bylo to tedy něco nanejvýš nutného - ten denár, který byl na konci dne vyplacen, znamenal pro celou rodinu, že bude mít z čeho žít dnes, a že tedy má zajištěn zítřek. Uznáte, že z tohoto hlediska každá rodina ten denár potřebovala, ať už v jejím čele stál otec - dělník pracovitý nebo trochu líný. A hospodář, který je dobrý, podobenství to samo říká, se rozhodne, dát každému ne to, co si zaslouží, ale co potřebuje! A dělá to samozřejmě svobodně, protože chce, protože je dobrý. Co tedy říká tím podobenstvím Pán Ježíš? Říká: Takový je Bůh. Nemluví o "nejvyšší spravedlnosti", mluví o svrchované lásce a dobrotě. O dobrotu tu jde, ne o pouhou spravedlnost. A tato dobrota není nespravedlivá: vždyť hospodář nedal nikomu z dělníků méně, než jim slíbil, on jim dal víc, než si zasloužili, a to mohl: dával ze svého.

Uvažujeme už třetí neděli o tajemství církve. A tady máme další pohled: církev je společenství lidí, kteří jsou si rovni. Ale ne rovni proto, že jsou stejně odměňování, ani ne rovni proto, že jsou stejně výborní. Naopak, jsou v mnohém různí: každý pracuje pro Boží království s různou intenzitou a každý třeba různě dlouho. Ale nikdo z nás si svou účast v Božím království, svou účast v neomezené dobré budoucnosti, kterou nám Bůh připravuje, netvoří a nezískává sám. Všichni jsme totiž odkázáni na nesmírnou dobrotu Boha - hospodáře z podobenství. Na dobrotu, která znamená, že On nám všem chce dát to, co potřebujeme, tedy plnou budoucnost, svou Boží věčnost, nebe. On sám chce, protože je dobrý. A tuto neuvěřitelnou dobrotu, kterou člověk těžce chápe, nám velice názorně dnešní podobenství ukazuje. A tak nás vybízí k důvěře a podněcuje k lásce. Cožpak může člověk zůstat zlým, lhostejným nebo netečným, když mu dojde, jak to s Boží láskou vůči němu vypadá? Pokud nám to dojde, budeme opravdu navenek jako církev působit: jako společenství lidí, kteří vědí o své ubohosti, ale kteří také vědí o Boží velikosti a lásce. A proto se nemohou jeden nad druhého vyvyšovat, ale všichni se mohou z Boha radovat.