Mt 18,15-20

Náš Bůh, tak jak ho známe z evangelií, tak jak nám ho ukazuje Ježíš, je bezpodmínečná láska, která nezatracuje. A stejně taková je vůle našeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z maličkých, jak čteme v evangeliu. 

V dnešním úryvku mluví Ježíš o bratru, který zhřeší, a tak je dobré se zamyslet nad tím, co je to vlastně ten hřích? Když to hebrejské slovo hřích, které používal Ježíš, přeložíme do češtiny doslovně, pak to znamená - netrefit do cíle, sejít z cesty k cíli, zbloudit. Tím cílem našeho života je trvalé štěstí. Hřích zanechává pachuť, vnitřní bolest.

Evangelium nám ukazuje, jak se vrátit na cestu života. Ukazuje nám, že Bůh k tomu používá také své posly, jak nám vysvětluje dnešní evangelium. Vše, co má být učiněno, má napomoci k návratu tomu, kdo dělá rozhodnutí vedoucí ke smrti. 

Hřích není náhoda, která nás nečekaně zaskočí, hřích je zlo, které si někdo vybere. Mohl bych klidně říct, chtěl to, tak to teď má, dostal, co si zaslouží. Ale pokud miluji svého bratra, svou sestru v těžkosti, nenechá mě jeho problém v klidu. 

Chci-li mu opravdu pomoci, je to náročné, vyžaduje to statečnost a odvahu. 

A je také důležité se vystříhat chyb, kterých se přitom mohu dopustit. Jako například: mluvit o hříchu druhého za jeho zády, to je pomluva, kterou druhého ponižuji, urážím a uzavírám ho před změnou, tímto způsobem se může člověku nejenom ublížit, ale i zničit… Pravda, která nevytváří lásku a život, nemá být řečena. Pravda bez milosrdenství může byt zkázonosná. Jsou lidé, i mezi námi, kteří to dělají z uspokojení, že jsou těmi, kdo mají nejnovější zprávy, které jsou ale vždycky zlé. Když se ocitneme s takovými lidmi, je potřeba v sobě najít odvahu říct jim, mě to nezajímá. Zároveň musíme počítat s tím, že tito lidé, jen co k nim otočíme zády, budou stejně špatně mluvit i o nás. Sirachovec to v 19. kapitole říká jasně: Vyslechl jsi klevetu? Ať to zemře zároveň s tebou! Buď klidný, ono tě to neroztrhne. 

Co radí Ježíš? Jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima, nikde to nerozhlašuj, ale jdi rovnou k němu. Buď Božím andělem - poslaným od Boha. Je to velice choulostivé… chce to hodně lásky k tomu druhému, protože přirozeně se nikomu nechce něco podobného udělat. Přijmout kritiku je někdy moc těžké, a proto nemáme útočit, vyhrožovat, obviňovat. Viník se pak snadno stáhne do obranného postoje a místo pokání nastoupí jen zatvrzelost

V případě, že neuspěji, je mi to líto, ale pokud doopravdy miluji, pak nemohu nechat bratra být. Ježíš navrhuje druhý krok: Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ‘každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků. Nejde o to někoho odsuzovat, kárat, ale pomoci a zachránit. Pokud se ani tento pokus nepovede, říká Ježíš: pověz to církvi. Každý je součástí společenství, rodiny, tak by měly fungovat naše farnosti, jako společenství důvěry, kde si vzájemně pomáháme a máme o sebe zájem. To samozřejmě nikdy nenastane tam, kde jsou farníci jako skupina individuí, kteří si jdou do kostela pouze splnit svou náboženskou povinnost a druzí je vůbec nezajímají. 

Ježíš ale pokračuje dál: Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Na první poslech bychom taková slova od Ježíše nečekali. Ovšem když se nad tím zamyslíme, tak právě pohanům nebo celníkům se Ježíš věnoval nejvíce, protože viděl, že nejvíce potřebují zakusit Boží milosrdenství.

A to všechno Ježíš uzavírá slovy: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. 

Křesťanské společenství by mělo být jako orchestr, který hraje božskou symfonii. V podstatných věcech jednota, v nedůležitých svoboda a vždycky láska.