Bývala doba, kdy přežití většiny lidí záviselo téměř výhradně na dvou faktorech, a to na počasí a na tom, že bude možno namáhavé polní práce vykonávat v klidu a míru. Na koloběh setí a sklízení působily ničivě nejen povětrnostní pohromy a sucho, ale i nákazy a války. Následkem byly pokaždé hladomory a hromadné vymírání.
Vzpomínka na ně přežívala ještě i v chování našich prarodičů, pro které bylo takřka hříchem prostě a jednoduše vyhodit kus chleba. Úcta k chlebu má prastaré kořeny. Sahá do časů, kdy se po neúrodě masově umíralo. Je proto pochopitelné, že v době setby byly lidé pokaždé plní nejen naděje, ale i úzkosti.
Výchovný záměr dnešního úryvku nelze přeslechnout. Varováni jsou pošetilci, schopní Boží slovo ignorovat málem už ve chvíli, kdy je slyší. Napomenuti jsou lidé nestálí, zvyklí kapitulovat hned před první potíží, a po nich přicházejí na řadu lidé lehkovážní, ztrácející se v nesčetných nicotnostech… Evangelistovi jde zkrátka nejen o to, abychom vzali Boží slovo na vědomí, ale i o to, abychom si je vzali k srdci.
Když se podíváme na rozsévače z dnešního podobenství, tak vidíme, že velká část rozsévaného zrní nevzejde. Jev, který představuje v každodenním selském životě výjimku. Ovšem jak v tehdejších, tak i v dnešních křesťanských obcích je tvrdou realitou. Boží slovo tam má kýžený vliv jenom na malý počet lidí. Většina věřících k němu zůstává lhostejná.
Na tomto pozadí se podobenství o rozsévači náhle jeví, jako věc naléhavě aktuální. Místo, abychom mysleli na setí a sklizeň nebo na práci a výnos, stačí pomyslet na dnes oblíbené kategorie nasazení a úspěchu nebo investice a návratnosti, a rázem se v postavě politováníhodného rozsévače bezpečně poznáme.
Například: odborník na ekologické otázky vynakládá spoustu času a peněz, jen aby lidi pohnul k tomu, aby si uvědomili, že lidstvo stojí na okraji propasti...
Nebo si představte pana faráře, který velmi dobře ví, že ne každé kázání může být trefou do černého. Tentokrát se ovšem připraví obzvlášť pečlivě, protože mu dané téma leží na srdci jako žádné jiné…
Znají to zkrátka všichni – člověk se usilovně snaží, nasazení mu nechybí, přirozeně tedy věří v úspěch a doufá v kladnou odezvu. A pak přijde velké zklamání.
A nemá vůbec cenu pouštět se v této souvislosti do tématu rodičovství a výchovy…
Na těchto zkušenostech je založeno i naše dnešní podobenství, ve kterém je vidět zklamání z toho, že Ježíšova radostná zvěst ani zdaleka nevzbuzuje očekávané všeobecné nadšení. Ale takovým zjištěním věc nekončí. I když cíle zdaleka není dosaženo, nesmí se člověk vzdát. Zřetelným odrazem tohoto přesvědčení je skutečnost, že podobenství o rozsévači – místo aby členům obce vyčítalo, že ochabují – v závěru přechází v pobídku: dovolte Ježíšovu slovu, aby ve vás působilo. Jděte té zkušenosti naproti. Až se začnete o Ježíšova slova opravdu vážně zajímat, užasnete, co s vámi provedou.
Toto podobenství je působivým svědectvím živoucí naděje, že Boží slovo, které hlásal Ježíš a které mají šířit jeho dnešní následovníci, pohne lidskými srdci a změní svět – že jednou přinese třicetinásobnou, šedesátinásobnou nebo i stonásobnou úrodu.
