Mt 9,36 - 10,8
Povolání učedníků se zrodilo z obyčejného pohledu. Ježíš se totiž podíval na zástupy a pocítil lítost, lítost proměněnou v konkrétní skutek vyslání učedníků. Na tomto příkladu vidíme několik principů platných pro zrod povolání. A když mluvím o povolání, tak nemám na mysli jenom povolání ke služebnému kněžství, ale mám na mysli povolání, které může od Boha dostat kdokoliv z nás. My všichni jsme nástroji Božími, jak si zazpíváme v závěru dnešní mše píseň podle modlitby svatého Frantička z Assisi: Učiň mě, Pane, nástrojem, / ať zářím, ať zářím tvým pokojem.
Nejprve ta jasná zásada, že Kristus je ten, kdo volá a posílá: bez toho je lidská snaha, byť sebelépe míněna, jen prázdným pokusem, karikaturou služby v Duchu. Dále: Kristus je ten, kdo vidí "ujařmenost" a "bídu" svého lidu. I to je stále platnou zásadou "povolání": už ve SZ stojí, že Hospodin viděl, jak Izraelité trpí v Egyptě a rozhodl se zachránit je - proto povolal Mojžíše. Nejedná se o pohled "všeobecný a abstraktní", ale konkrétní, všímající si určité konkrétní nouze. Dalo by se skoro říct, že je to pohled vtělený v konkrétní situaci, v určitém čase a prostoru.
Jedná se o pohled vtělený i v jiném smyslu: povolání se rodí tak, že Bůh se totiž jakoby dívá "skrze člověka", jinými slovy dává konkrétnímu člověku svůj pohled, otevírá mu oči, aby viděl hlouběji, "božsky". Tento pohled vnějším okem je doprovázen pohledem vnitřním okem srdce. A tak se v člověku rodí povolání, započaté prostým pohledem na "zástupy" (či na určité lidi z okolí). Vidím, jak mnoho lidí nezná evangelium? Jak mnozí mladí podléhají drogám? Alkoholu? Jak nemocní či starší lidé strádají? Z těchto obyčejných pohledů se může zrodit povolání ke specifickým formám služby. Dalo by se říct, že skrze obyčejný po-hled Bůh dává v-hled, hlubší pochopení. Vlastně - jen z neobyčejných pohledů se rodí autentické povolání. Neobyčejný je ten pohled "Božíma očima". Obyčejný pohled může vidět určitou "potřebu", ale nemůže po-volat. Jen božský pohled, vtělený v pohledu člověka, rozechvěje nitro, vzbudí hluboký soucit a vy-volá ke službě.
Matka Tereza je názorným příkladem, jak "obyčejný neobyčejný" pohled změní radikálním způsobem život člověka. Jako mladá řeholní sestra se na jednom vlakovém nádraží v Indii střetla s jedním žebrákem, který volal: "Žízním". Toto obyčejné slovo bylo něčím neobyčejným: volání žebráka se stalo po-voláním. Tak prostě se zrodilo povolání Matky Terezy k charitativní službě.
Mít tedy otevřené oči a otevřené srdce, které vnímá. Srdce, které se nechá zasáhnout a pohnout k soucitu - podobně jako srdce Ježíšovo. Ovšem ne k soucitu, který zůstane na pocitové úrovni, a pak si jdeme dál svým životem, ale k soucitu, který koná, který je činný.
