Nelze dost dobře najít biblický text, který by nás sám o sobě a úplně přiváděl k tajemství Trojice. Je to vidět i na výběru textů pro dnešní svátek. Všechny mluví o tajemství Boha, ale žádný z nich tajemství Trojice v nějakém souhrnu neprezentuje. Protože toto tajemství Božího bytí vystupuje z Písma jako celku.
Křesťanství je vírou v Boha, který s lidstvem jednal a který je znám jako Otec, Syn a Duch svatý. Pokud jde ale o pojem Trojice, potom si musíme uvědomit, že ani v Novém zákoně, tím méně ve Starém zákoně, nečteme něco jako definici "jednoho Boha ve třech osobách". Jan Pavel II. kdysi napsal, že evoluce není pouhá domněnka, ale skutečnost, týkající se i pravd víry. Naše poznání se pomalu ale jistě posunuje a prohlubuje. Evoluce je narůstání kvality. Proto se i naše víra během staletí mění a posouvá. V Písmu čteme o Bohu stvořiteli, o Bohu - partneru starozákonního lidu smlouvy, o Bohu - zachránci a dál o Ježíšovi; o Ježíšovi, který zjevuje Boha jako svého Otce a o vztazích Otce a Syna (Ježíše). A dál čteme o zaslíbení Ducha a o mocném působení Ducha v rodící se i žijící církvi. A zase z textů rozpoznáváme, že tento Duch vychází z Otce i ze Syna. Tak tedy bylo poznáváno tajemství Trojice - ze zkušenosti s Božím působením, s Božím sebezjevením se ve světě. A tyto zkušenosti se velmi záhy odrazily v modlitební praxi, která formulovala své prosby skrze Syna v Duchu k Otci. Diskuze s bludy vedla potom k vybudování výkladové a pojmové konstrukce, která se snaží toto tajemství vymezit a popsat tak, aby bylo možno co nejlépe oddělit pravdu od bludu. Tak se dostáváme k pojmům osoba, přirozenost, ke vztahům uvnitř Trojice atd.
Když budeme postupovat podobně jako Bůh v dějinách spásy: učíme se poznávat Otce, učíme se poznávat Syna, učíme se žít z Ducha a z této křesťanské praxe, vedené v duchu církve (celá liturgie, texty modliteb misálu jsou orientovány jasně a přesně trinitárně), vyrůstá pochopení jednoty osob Trojice. Člověk tak alespoň částečně vrůstá do tajemství vnitřního života Božího, které sdílí.
Znalost Trojice totiž není uspokojením naší zvědavosti vůči Bohu, ale je vyzváním k účasti na vnitřním tajemství Božím. Účastí na životě Božím roste naše poznání Trojjediného Boha. Dnešní svátek by mohl být výrazem radosti nad tímto poznáním.
