Když čteme nějaký příběh, tak na konci se tento příběh většinou uzavírá. Ne tak je tomu u evangelia, tam na konci evangelia naopak začíná nový příběh, který se uzavře až na konci lidské historie.
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje - vrátili se domů, kde s Ježíšem strávili 3 roky. To v nich určitě vyvolává vzpomínky na to všechno, co se nedávno odehrálo v Jeruzalémě. Přišli o svého dvanáctého druha, o Jidáše, ani Ježíš nedokázal zabránit jeho zradě. A nejváženější z nich, Petr, Ježíše zapřel.
A do tohoto jejich otřeseného společenství přichází vzkříšený Ježíš s výzvou: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ Jít do celého světa znamená nejenom pohyb ve smyslu fyzickém, ale také duchovním, aby vyšli ze svých tradičních zvyklostí a přesvědčení, aby se dokázali přiblížit všem národům, i těm úplně cizím s úplně jinými tradicemi. Mají za sebou nechat svůj malý palestinký svět a jít do světa ne šířit své náboženské zvyklosti, ale Ježíšovo učení, evangelium, Ježíšovu radostnou zvěst.
Tato výzva platí i nám: hlásejte evangelium! Nejde o to obracet někoho na víru, to po nás nikdo chce! Ježíš říká jasně, hlásej věrně evangelium. Obracet, měnit něčí srdce, to není náš úkol, to dělá Duch Svatý, my máme jenom plnit naši část tohoto společného úkolu. Důvěřujme síle působení Ducha svatého, nesnažme se ho nahrazovat, protože to většinou vede k fiasku. My máme našimi životy svědčit o evangeliu, tedy o tom, že Bůh miluje všechny bez výhrad. Máme tak činit příkladem našeho života - krásnými skutky, krásným životem, který může přitáhnout druhé k Bohu.
Marek své evangelium uzavírá slovy: „Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.“ Dává tím najevo, že náš Bůh není vzdálený, ale je stále s námi. Zůstává přítomen ve svém Božím lidu, a skrze něj ve světě a pro svět. Společenství křesťanů jej má vědomě ve svém středu: je to Pán, Kyrios, k němuž voláme: “Kyrie, eleison”, což čeština velmi nedokonale překládá slovy: „Pane smiluj se!“ A tomuto společenství křesťanů dává Ježíš svého Ducha, jak budeme záhy slavit o Letnicích. Ducha, který uvádí do celé pravdy.
Od té chvíle, kdy Ježíšovo lidství bylo přijato do Boží slávy, je také pro nás otevřena cesta: cesta k nebi, tedy k trvalému a plnému společenství s Bohem. On skutečně odešel, aby nám připravil místo u Otce. Aby nás nenechal jen tak bloudit dějinami, ale aby dal našemu životu plné vyústění. Neodcizil se nám, ale převedl nás už teď do království svého Otce, do Boží blízkosti. Budeme v Kristu a on v nás, to je naše místo v Nejsvětější Trojici, to je cíl našeho směřování, tato dokonalá jednota s Bohem a v Bohu.
