Ježíš se snaží připravit své učedníky na dobu, kdy nebude s nimi. To, co je nejdůležitější a klíčové pro jeho následovníky, je to, co v jeho promluvě zaznívá nejčastěji - MILOVAT. V hebrejštině, kterou Ježíš mluvil, jsou 4 různá slova pro milovat, v takovém sanskrtu je dokonce 96 slov vyjadřujících různé odstíny lásky. Když Ježíš mluví o milování, pak užívá slova agapan, což doslova přeloženo znamená lásku, která nemyslí na sebe.
Agapan najdeme v evangeliích 259krát, a to nám ukazuje důležitost, kterou Ježíš klade na toto sloveso. Snažit se milovat druhého bez myšlení na sebe. V dnešním úryvku Ježíš říká, že takto máme milovat jeho. Co to znamená? Že máme spojit náš život s Ježíšovým. A tak si dnes může každý položit otázku: nakolik jsem zapojen do Ježíšova života, nakolik se spoléhám ve svém životě na Ježíše?
Ježíš řekl: Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání - to znamená, že máme žít jako Ježíš, chovat se jako Ježíš, mluvit jako Ježíš, být jako ON.
A dále Ježíš slibuje, že bude prosit Otce, aby nám dal přímluvce, řecky parakleta, což znamená ochránce před zlem, před naší pýchou… Jak se takový Duch pravdy může projevovat v našem životě, když mu dáme prostor? Např. když se nepomstím za křivdu, kterou mi někdo způsobil, a to i za cenu, že před svými přáteli budu třeba vypadat jako slaboch, ale večer v klidu, nebo když jsem sám se sebou v modlitbě, ve svém nitru uslyším: blahopřeji, zachoval jsi se jako pravý člověk, pocítím ten krásný pocit vnitřního pokoje a míru v srdci… To je působení Ducha pravdy! Anebo když v práci nepodvedu v situaci, kdy všichni ostatní podvádí, a oni se na mne budou dívat jak na prosťáčka, hlupáka… Ale já ve svém nitru budu vnímat, že jsem udělal správnou věc a budu cítit pokoj v duši. Takto v náš působí Ducha pravdy!
Tento hlas, je hlasem přímluvce, Ducha svatého, který nás chrání před vlivem zla, které nás svádí k tomu, abychom nemilovali, abychom mysleli jen a jen na sebe.
Duch pravdy nás vede k tomu, abychom byli pravdivými lidmi, ne pravdomluvnými, ale pravdivými, upřímnými ve své lidské důstojnosti, pro něž je hlavním měřítkem a kritériem života LÁSKA.
Ten, kdo se stal Kristovým a přijal Ducha Božího, nemůže být jen lepším, slušnějším, hodnějším, než druzí, ale má se stát zcela jiným, totiž Božím. Z Boha žijícím, nejenom v Boha věřícím. My máme z Boha žít, ne v něho pouze věřit, v Boha věřil i Satan, věřit nestačí, je třeba milovat.
Křesťanství pouhých zásad, povinností, naučených pravd či citové útěchy je křesťanstvím přinejmenším neúplným, je-li vůbec křesťanstvím: ne, že by zásady, povinnosti, pravdy či citové útěchy měly být odbourány, jistě ne. Ale bez Ducha je toto všechno slupkou bez jádra, nanejvýš korzetem, udržujícím rovnou páteř - ale ne zdrojem života, radosti, životní síly, která obrysy tohoto života radikálně přesahuje.
A tak bych Vám milé sestry a bratři velmi přál, aby pro Vás prožívání mše svaté bylo spojeno s radostí, abyste pociťovali radost, když se sami modlíte, abyste vnímali blízkost Panny Marie, když se účastníte májové pobožnosti. Zkrátka a dobře, aby Vaše prožívání víry nebylo jen zvykovou záležitostí - jdu na mši, protože je zvykem chodit na mši, nebo se pomodlím, protože je to moje povinnost; ale abyste to dělali s radostí a bylo to zdrojem vnitřního štěstí a pokoje pro Vaše životy.
