Dnešní 4. neděli velikonoční se již od 3. století říká neděle dobrého pastýře. Tato neděle má velmi starobylou tradici vycházející, jak z textu evangelia, kde o sobě Ježíš mluví jako o pastýři, tak i z 23. žalmu, kde se zpívá to známé: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…
Ježíšovi posluchači ovšem jeho přirovnání nepochopili, a tak k němu přidává ještě další, kde se přirovnává ke dveřím k ovcím.
Záměr Ježíše jako pastýře je dovést jemu svěřené stádo ke svobodě. Ježíš nepřišel, aby nás dostal z jedné ohrady a uzavřel nás do jiné ohrady, možná hezčí. A tak když dnes přemýšlíme nad tímto přirovnáním, je dobré se zamyslet nad tím, jaké jsou naše ohrady, v nichž jsme uzavření - někdy druhými, jindy sami sebou. Ježíš nesnese, že se člověk uzavřel do ohrad, dnešním jazykem bychom řekli, do názorových bublin, do svého kmene nebo do nějaké uzavřené skupiny, která vidí všechny ostatní jako nepřátele a ohrožení. Proto nás vyzývá k východu ze své ohrady.
Ty naše ohrady to může být třeba náboženská praxe, která není vyjádřením opravdové víry. Opravdová víra je ta, která je v souladu s tím, co čteme v evangeliích. Ale mnozí bohužel berou náboženství jen jako určitou identitu a ne jako každodenně žitou víru založenou na evangeliích.
Nebo tou naší ohradou může být falešný obraz Boha, který si vytvoříme - soudce, policajta, který nás všechny jenom kontroluje a ovládá. Jenže Bůh je bezpodmínečná láska, ne soudce nebo policajt.
Ohrady si můžeme udělat i z model, jako jsou peníze nebo majetek. Takový člověk nevidí ubohé, potřebné… prostě na ně ze své zlaté ohrady nevidí.
Ohrady ideologií - politické…
Ohrady výčitek, které nám brání se radovat, kde sami sebe utápíme v neustálých výčitkách nebo sebelítosti. Ježíš se nedívá nikdy na minulost člověka, vždycky se soustředí na jeho budoucnost.
Ježíš nás volá ke svobodě, k úplné svobodě od ideologií, falešných obrazů Boha, model nebo od prožívání víry, jako nějaké tradiční identity, přináležitosti k nějakému kmeni mezi ostatními kmeny.
Ježíš je dveřmi ke svobodě, ke svobodě být opravdovými lidmi ve své důstojnosti, lidmi krásnými a dobrými, kteří se podobají dobrému pastýři. Nezaměňujme však svobodu s možností dělat si, co chci. Člověk, který si dělá co chce, co se mu zlíbí, není svobodný, ale je otrokem svých vlastních instinktů a pudů. Jen ten, kdo jde dveřmi, kterými je Kristus, těmito úzkými dveřmi, se stane opravdovým člověkem ve významu lidské důstojnosti a zralosti.
A Ježíš k této lidské důstojnosti a zralosti volá každého z nás jinak, ke každému z nás má jedinečný přístup, jak říká: Pastýř volá své ovce jménem, jednu po druhé. Vidíme to i na setkáních Ježíše vzkříšeného s jeho učednicemi a učedníky. Každému se zjevuje jiným způsobem, každého oslovuje jinak, protože pro každého z nás má připravenou jedinečnou duchovní cestu, na níž nás Ježíš doprovází. Je jen na nás, jestli budeme Jeho hlasu naslouchat a přijmeme Ho jako průvodcem naším životem.
