Já mám velmi rád tato setkání vzkříšeného Ježíše - ať už je to s Maří Magdalénou, s apoštoly nebo s dalšími učedníky a učednicemi. Podle mě to jsou velmi dobrá témata k rozjímání a hlubšímu zamyšlení, která jsou velmi důležitá k růstu v duchovním životě. To, jak se při těchto setkáních Ježíš chová, a to, co říká, nám totiž prozrazuje mnohé z toho, jak se k nám Bůh vztahuje. Pomáhá nám to lépe porozumět Bohu.
Na těchto setkáních vidíme, že se Ježíš nikomu nevnucuje, vždycky k těm setkáním dochází nenuceně, jakoby náhodou, mimochodem, nečekaně. Maří Magdaléna potkává Ježíše náhodou, když zarmoucena odchází od prázdného hrobu; nečekaně se objeví uprostřed shromážděných učedníků, až jsou z toho vystrašení; jen tak mimochodem se přidá po cestě ke dvěma učedníkům, kteří odchází z Jeruzaléma do Emauz. Tato nenucenost nám ukazuje, jak jsou marné všechny ty snahy si vynutit přítomnost Boží, kdy děláme něco, aby se Bůh projevil v našem životě. Někdo si třeba působí nějaké přehnané sebezápory, nerozumně se postí nebo si způsobuje nějakou bolest, či utrpení, aby si vynutil Boží pozornost. Někdo zase naopak používá různé omamné látky, jako třeba teď tak populární ayahuascu nebo psilocybinové houby, aby si na povel udělal transcendentální zážitek s Bohem. Jak bláhové a hloupé jsou takové snahy.
Bůh k nám přichází, kdy chce On, nenuceně a nečekaně, nemusíme si ho přivolávat nebo poutat jeho pozornost. To, co bychom měli, je být pozorní a vnímaví. Ostatně sám Ježíš o tom často mluví ve svých promluvách, když vysvětluje, jak je důležité, abychom žili v bdělosti: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Proto se máme pravidelně modlit, chodit na mši svatou, usilovat o ctnostný život, abychom díky tomu byli duchovně bdělí, abychom byli vnímaví na Boží přítomnost a působení v našich životech. Aby se nám nestalo, že pro všechny ty starosti a zbytečnosti, kterým věnujeme svou pozornost a svůj čas, propásneme Boha v našem životě. Neuslyšíme Boží hlas, protože si naše nitro přeplňujeme hlukem tohoto světa. Neuvědomíme si Boží přítomnost v určité situaci našeho života, protože si naši pozornost zahltíme mnoha zbytečnostmi, kterým my sami přikládáme velkou důležitost.
Emauzští učedníci prožili úžasnou zkušenost setkání se vzkříšeným Ježíšem, protože ho cestou neignorovali, ale přijali ho mezi sebe, a nenechali ho odejít, ale pozvali ke svému stolu, a tak ho mohli poznat při lámání chleba. I my můžeme prožívat úžasná setkání s Bohem na naší životní cestě, stačí jen, když svým životem půjdeme s otevřenou myslí a bdělou pozorností.
