Pašije v ročním cyklu A – Mt 26,14-27,66

Kdo nečte pašije jen tak povrchně a ledabyle, ale vnímá jejich hloubku a duchovní poselství, na toho z nich vyvěrá proud lásky, kterou nám všem projevil Kristus na kříži, jak to krásně zobrazuje i náš letošní postní obrázek.

O lásce se mluví mnoho. Je předmětem nesčíslného počtu písní, románů, filmů. Přesto však není lehké říci, co se láskou skutečně rozumí. Podle Platóna je člověk tak velký, jak velká je jeho láska. 

Téma lásky bychom mohli rozdělit na dvě velké části. Láska lidská - eros a láska Boží - agapé. Ta první je často touha něco nebo někoho mít. Druhá je láska Boží, kterou můžeme jednoduše vyjádřit, jako touhu se druhému dávat, darovat. Kristus proto napomíná učedníky, aby zůstali v JEHO lásce, v té která je schopná oběti a nečeká zde na zemi odplatu. To je ovšem možné jen ve spojení s ním samým.  

Co to pro nás ovšem znamená zůstávat v jeho lásce? To je něco, co člověk musí objevit. Toto zůstávání je postoj víry, není to velký lidský výkon, ke kterému bychom se odhodlali. Ježíšova láska je prostě skutečnost, která tu stále je a se kterou se máme naučit stále počítat. V čem spočívá? Především v tom, že Ježíš pro nás stále chce naplnění celého našeho života. Tedy to, abychom dospěli k Bohu Otci, jako k cíli svého života. A dále spočívá v tom, že Ježíš nás nechce na žádném úseku naší životní cesty opustit. To neznamená, že se nám vše podaří a že nás nebude nic bolet atd. To znamená, že i když se nám leccos nepodaří nebo když bude to nebo ono pro nás bolestivé, bude Ježíš stále v tom všem přítomen. Ve všem - i ve smrti. A to znamená záchranu, i tu konečnou. Jestliže člověk opravdu na této skutečnosti Ježíšovy lásky k nám staví svůj život, své životní jistoty, potom stojí pevně - a potom má také možnost být trvalým dárcem. Ježíšův nárok je vysoký: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Milovat druhé opravdu znamená dávat ze svého života - svůj čas, svou energii - dávat svůj život. Protože není důležité, kolik toho uděláme, ale kolik lásky této naší činnosti věnujeme.

Až přestanete otročit světu, až naleznete blaho v pokoře, až budete schopni nezištné lásky, až pro vás víra nebude řetězem tíživých povinností, ale štěstí a dar, kterého nejste hodni, pak se stanete křesťany. (Květa Legátová - Želary)