Postní období, na jehož začátku se nyní nacházíme, je pro nás výzvou a příležitostí. Vyzývá nás k intenzivnějšímu životu víry skrze půst, modlitbu a dobré skutky. Zároveň je pro nás příležitostí k prohloubení naší víry, k hlubšímu porozumění Božích tajemství. Já bych to trochu přirovnal k tomu, že jako máme náš fyzický věk, tak máme i duchovní věk. Někomu může být sice sedmdesát let, ale má víru osmiletého dítěte. Na druhou stranu někdo, komu je dvacet, může mít víru osmdesátiletého moudrého člověka. K nezralé nebo můžeme říci dětské víře patří připoutání se k vnějším projevům víry. Ti, kdo se stále utíkají k takové té vnějškovosti, která se projevuje například tím, jestli se dost zbožně tvářím nebo jestli klečím víc než ostatní, jestli vypadám tak ponořený do duchovních věcí, že druhé ani nevidím a neslyším - takový člověk stále ještě nepochopil, že to rozhodující ve víře se odehrává v našem nitru, ve skrytosti, jak jsme slyšeli v biblických čteních Popeleční středy: tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. Boha neoklamu tím, že se budu nějak přezbožně přetvařovat a předvádět, on vidí, jak jsem ve skutečnosti pyšný, jak myslím jen a jen na sebe a své zájmy a druzí jsou mi ukradení. Prostě, dokud si budu na zbožnost jen hrát, tak mi Bůh nemůže pomoci, nemůže mě proměnit v opravdového křesťana.

Na letošní postní dobu jsem pro vás připravil modlitební obrázek Krista ukřižovaného, který visí v jednom z kostelů v německém Würzburgu. Tento středověký krucifix z roku 1350 znázorňuje ukřižovaného trochu jiným způsobem, než jak je to obvyklé. Zobrazuje totiž pravdu o tom, v čem spočívá Kristova oběť, a tato pravda na nás září z tohoto středověkého kříže. Pravda o tom, že Kristova oběť spočívá v sebedarování. Že oběť je dar lásky. Ježíš se nám dává, dotýká se nás ve své oběti na kříži, objímá nás. Pán Ježíš za nás zaplatil svou láskou, to je Ježíšova oběť, nad kterou budeme rozjímat v postní době obzvláště během pobožností křížové cesty. 

Byl bych rád, kdybyste si ten obrázek vzali a stal se Vám takovým průvodcem letošním postním obdobím. Ten obrázek nás uvádí do Božího tajemství Kristovy oběti. Ukazuje nám tu bezmeznou touhu Ježíše, který po nás touží, touží nás obejmout ve své lásce. Na nás pouze je, abychom mu přestali klást překážky v našich životech, abychom mu otevřeli svá srdce. 

Křesťanství může přežít jen v lidech, kteří jsou otevření, kteří pochopili a přijali pravdu o tom, že oběť je dar lásky, takže kdo dává lásku, ten je ve stavu oběti. Rozhodnout se pro Boha, znamená rozhodnout se pro lidi, pro lásku k lidem. Člověk, který se kdovíjak přezbožně modlí v kostele, ale po mši se s nikým ani nepozdraví, natož aby se třeba zeptal opuštěné babičky aspoň jak se má nebo jí řekl nějaké hezké slovo, takový člověk má zakrnělou víru a má před sebou ještě dlouhou cestu, aby ve své víře dospěl a přestal mít víru osmiletého dítěte. 

Protože právě v tom spočívá ovoce pravého duchovního života, že místo, abych se druhých lidí stranil, tak jim naopak ukazuji, jak je mám rád. To je to, co se nás snaží naučit Ježíš. 

Kristus to všechno, co vytrpěl, čím si prošel až na Golgotu, udělal proto, aby nás naučil lásce, která nezná hranic. A my ho v tom máme následovat. Naše cesta na kříž není vždycky tak rychlá jako u Ježíše, někdy trvá třeba celý život, ale když člověk dává ten svůj život v lásce druhým den za dnem, hodinu za hodinou, kapku po kapce, pak má plnou účast na Kristově spásonosné oběti.