Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, kde se rozloučil se svou matkou a šel do Kafarnau, kde žil v domě Petra a Ondřeje. Kafarnau se pro něj stalo takovou základnou během celého jeho veřejného působení. Bylo to pobřežní město, kde měl Ježíš mnohem více možností, než v odlehlé vesnici, jakou byl Nazaret.
V té době začal Ježíš hlásat: Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.
Obrátit se, řeckým slovem evangelia metanoite, znamená doslova změnit se. Změnit způsob myšlení a chování, do toho spadají i jeho slova o tom, že první budou poslední, že máme milovat své nepřátele, že bohatství a úspěch není to nejdůležitější apod. Změna způsobu myšlení.
Ve stejné době povolává první apoštoly, jak popisuje dnešní úryvek evangelia. Uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje a obrátil se na ně slovy: Pojďte za mnou. Co jim slibuje? Udělám z vás rybáře lidí. Oni hned nechali sítě a následovali ho, protože Ježíšova výzva nebyla obyčejným slovem: v jeho slovech se totiž zpřítomnilo a přiblížilo Boží království, a to tak neodolatelnou silou, že ti rybáři nezaváhali a obrátili se: obrátili se od života pro sebe k životu pro Krista a jeho království. Podobně povolává i Jakuba a jeho bratra Jana.
Jakým způsobem vypadalo to jejich následování?
Spočívalo právě v té radikální změně smýšlení a chování. Zanechávají za sebou starý svět, ve kterém pracovali, aby vydělali, a přijímají od Ježíše nový svět Božího království, kde je práce jako služba druhým - co mohu udělat, aby svět byl šťastnější, krásnější… V takovém světě už pro mě druzí lidé nejsou jen nějací otravové nebo cizinci, ale jsou pro mne dcery a synové Boží, jsou to moji bratři a sestry… A k takovému následování jsme skrze křest svatý povoláni i my. Každý se může podívat na to své konkrétní zaměstnání a zamyslet se, jak ho mohu já vykonávat jako křesťan, jak mohu i já být mým působením součástí nového světa Božího království.
Ten, kdo svou víru žije opravdově, kdo se snaží být pravdivým následovníkem Krista, kráčí za Kristem: to předpokládá bedlivě pozorovat, kudy kráčí Mistr a jít v životě jeho cestou. Neztratit ho z očí, neustále mu naslouchat.
S tím souvisí také pravá podstata hříchu. Hřích není o tom, že uděláme něco špatně a Bůh se za to na nás zlobí a my si ho musíme usmířit - to je velice povrchní a dětinská představa. Když si doslova přeložíme hebrejské slovo hřích, tak to česky znamená ztratit z očí, zabloudit, sejít z cesty, to je ta pravá podstata hříchu - že v našem životě přestaneme jít za Ježíšem, že ho ztratíme z očí, nenasloucháme mu. A svátost smíření je zde proto, abychom se s její pomocí vrátili na cestu za Ježíšem a opět kráčeli za ním.
Kráčet za Kristem není ale vůbec tak lehké a samozřejmé, navzdory dojmu z dnešního evangelia. Je potřeba najít v sobě sílu a ochotu změnit svůj ŽEBŘÍČEK HODNOT - zanechat za sebou starý svět hodnot založených na sobectví a vypočítavosti, a přijmout hodnoty Božího království tak, jak nás jim učí Ježíš a vydat se v každodenním životě po jeho cestě, protože to je ta jediná cesta, která může dát našemu životu plnohodnotný smysl a naplnění.
