Boží plán je plný překvapení, a to i dnes. Krásně to vidíme právě na vánočním příběhu. Ježíšovo narození nezvěstuje nějaký prorok nebo velekněz, ale anděl Páně - jaké překvapení! A nezvěstuje jeho narození nějakým učencům, či kněžím, ale chudým a prostým pastýřům - jaké překvapení! My lidé bychom to určitě vymysleli jinak, logičtěji… A co anděl zvěstuje? Že to chudé dítě narozené ve chlévě je Spasitel světa - další překvapení! Kdo by něčemu takovému uvěřil?! A právě v souvislosti s touto lavinou Božích překvapení se mi nejvíce líbí slova z dnešního evangelia: Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.
I my někdy v životě zažíváme překvapení, události se neodehrávají podle našich představ nebo očekávání, nerozumíme jim, matou nás. Jaká je většinou naše reakce? Myslím, že většinou je bezprostřední - okamžitá, nenecháváme si čas na rozvažování, přemýšlení, děláme rychlé závěry a soudy.
Ale mnoho věcí v našich životech opravdu potřebuje svůj vlastní čas, abychom jim pravdivě porozuměli, aby nám to konečně docvaklo, aby jednotlivé dílky mozaiky zapadly na své místo. My žijeme v době rychlých soudů a bleskových názorů, bohužel často jsou takové soudy chybné a názory povrchní. A nejde jen o tu rychlost a unáhlenost, ale i o místo, kde k tomu dochází. Velmi často jdeme na všechno jen rozumem a v rozumu. Není náhodou, že se jednomu celému století v našich lidských dějinách říkalo Století rozumu, z rozumu se stala pro mnohé taková až modla. Všechno chtějí rozlousknout a pochopit jen rozumem. Když se ale podíváme znovu na příklad Panny Marie, jejíž slavnost dnes slavíme, tak jasně vidíme, že ona to všechno, čemu nerozuměla, uchovávala ve svém srdci a právě v srdci nad tím rozvažovala.
Ne nadarmo se říká, že největší vzdálenost na celém našem světě je vzdálenost mezi rozumem a srdcem, ta dlouhatánská cesta z hlavy k srdci, kterou není vůbec snadné překonat. Přitom je to v našem životě tak klíčové - přijmout slovo nebo znamení Boží - střežit ho ve svém srdci - porozumět mu srdcem. Protože právě srdce je místem, kde můžeme vést rozhovor s Bohem, na to je rozum krátký - lidské srdce je podle Bible hlubinou, která nemá dno, protože vede až do srdce Božího, jak říká Žalm: hlubina volá hlubinu. To je cesta k moudrosti, to je cesta, na kterou nás zve Maria. Nebylo by možná od věci, dnes, na Nový rok, kdy si dáváme různá předsevzetí, dát si i jedno takové, že se budeme snažit chodit po této cestě, na kterou nás zve Maria, a nebudeme ztrácet čas zbytečnými zkratkami, které stejně vedou do slepých uliček.
