Prožíváme adventní čas a během něj stále znovu zaznívají slova o příchodu Ježíše, o tom, že ho máme přijmout do našich srdcí. Co ale dělat, abychom byli připraveni přijmout Ježíše? Dnešní čtení nám předkládají někoho, kdo byl připraven přijmout Mesiáše-Zachránce, a kdo zároveň připravoval i ostatní lidi na jeho příchod - Jana Křtitele.
Jan ve svých promluvách varoval před následky hříchů, protože každý hřích má vždycky zlé následky. Kritizoval hřích Heroda a Herodiady, což ho nakonec dostalo do vězení. I my bychom měli dobu adventní využít k boji s vlastními hříchy, najít si čas na podrobné zpytování svědomí, přistoupit ke svátosti smíření.
V dnešním evangeliu se nám ukazuje zároveň i duchovní cesta Jana Křtitele, možná něco, co bychom neočekávali. Jan si klade otázky ohledně Ježíše: Je to on nebo to není on? V té době se nachází ve vězení Makeronte na východě od mrtvého moře, kde má dost času přemýšlet. Ježíš se totiž nechoval tak úplně podle Janových představ, není proto divu, že začal pochybovat o tom, jestli je Ježíš opravdu tím očekávaným Mesiášem. Jeho očekávání vycházela ze starozákonních představ, kde Bůh trestá, odsuzuje apod. Zatímco Ježíš prokazoval lásku hříšníkům, přebýval s nimi, uzdravuje malomocného, slepí vidí, ochrnulí chodí… Byla to výzva pro Jana Křtitele zakořeněného v židovské tradici.
A stejně tak je Ježíš i výzvou pro nás, i my bychom si měli položit otázku: jaká jsou naše očekávání, co čekáme od Ježíše? a čekáme od Něj vůbec něco?
Nemějte strach si klást otázky. Evangelium je tady od toho, aby nás provokovalo, aby nás nutilo přemýšlet.
Vraťme se ovšem ještě k dnešnímu evangeliu. Ježíš se nediví Janovým pochybnostem a odpovídá mu svými činy: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší. Strom se totiž pozná po ovoci a každý křesťan se pozná podle jeho skutků, jak žije.
Ježíš pak mluvil k zástupům o Janovi a nebere si přitom žádné servítky. Jinými slovy říká, že komu jsou milejší a pro koho jsou důležitější nějaké historické teorie, nějaké lidské jistoty, nějaká neživá tradice a zvyklosti, ten ztratil ty pravé hodnoty, které obsahuje a představuje EVANGELIUM.
A tak, milé sestry a bratři, prožívejme druhou polovinu adventu, která je před námi, opravdu poctivě a duchovně, aby pro nás byla časem milosti a vnitřní proměny, která nás očistí od zlého a posílí v dobrém.
