Dnes se v evangeliu setkáváme s postavou Jana Křtitele křtícího na břehu řeky Jordánu. Jeho křest není žádný kouzelný ritus, ale je to změna mysli a srdce. Jan vyzýval své posluchače: Obraťte se! - metanoite v řečtině neznamená nějakou drobnou změnu v životě, ale znamená celkovou změnu způsobu myšlení. To je změna, kterou musíme udělat, pokud chceme opravdově přijmout Ježíšovo nové učení o Božím království.
Jan Křtitel žil prostým životem na poušti. Poušť je místem ticha, člověk tam není vystaven tomu, co říkají a dělají ostatní, může tam tak snadněji vstoupit do sebe sama a rozjímat nad tím, co je v životě důležité - poušť nás zve k tichu. Zároveň v poušti sám jedinec nepřežije, potřebuje společenství, pouští se putuje vždy společně - karavana… Pokud si neuvědomíme tuto skutečnost pouště, nemůžeme plně porozumět tomu, co se nám Jan Křtitel snaží sdělit. Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
Evangelista dál popisuje Jana, jako toho, který měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tím chce říci, že mu k životu stačilo to základní.
Text pokračuje: Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
Je třeba k němu vyjít, vyjít ze sebe, zbavit se všeho, co mne spoutává. Jsme otroky spoutáni svými zlozvyky. Chce to odvahu a je třeba mít potřebu opustit naše zvyklosti, které nás unavují… Mnohdy to chce nějakou životní katastrofu, která nás teprve dokáže probudit z tohoto vnitřního spánku. Je třeba si uvědomit, co všechno nás spoutává. Uvědomit si, čemu všemu v našich životech věnujeme svůj čas a energii, i když zároveň víme, že nám to škodí, že nás to nedělá šťastnějšími, ba právě naopak.
Všechna 4 evangelia poskytují Janu Křtiteli významný prostor, i když je časově jeho působení krátké a jeho poselství se zdá být odlišné od Ježíšova a i když z určitého hlediska není jeho postava zas až tak zajímavá. Jsem přesvědčen, že hlavní význam textů, které se o něm zmiňují, spočívá v tom, že Jan nabízel nový systém osobní proměny, který byl vně kněžského a chrámového systému. Přicházel s novým poselstvím iniciace a s rituálem, který byl jasnou kritikou toho dosavadního, takže ho farizeové a zákoníci nemohli přijmout.
Jan Křtitel, sám syn kněze, je zároveň archetyp nespoutaného muže, je dnes pro mnoho můžu tím pravým patronem, a to kvůli způsobu, jakým dokázal překročit pouhé milé náboženství a vytvořit svůj vlastní iniciačních rituál. Jan ukazuje, že životní cesta opravdového muže je riskantní cesta, na které se můžete spolehnout jenom na Boha, ne na svou vlastní důstojnost nebo spravedlnost. Je to cesta do vnějšího světa, do světa rizika, nejistoty a téměř jistého neúspěchu. Mnoho můžu ale dává přednost tomu zůstat bezpečně ve světě myšlenek a názoru, kde jsou důležité projevy uznání a společenského postavení.
Advent, kterým nás provádí Jan Křtitel, není žádné pasivní čekání, podobně jako když čekáme na nádraží. Advent znamená připravit dům svého srdce, aby Mesiáš mohl vstoupit. Je to doba očišťování od všeho zbytečného - nechme zavát tento očišťující vítr v našich myslích a v našich domovech. Nechme se vyburcovat Janem Křtitelem a proměňme své životy tak, abychom je nepromarnili spoustou zbytečností.
