Lk 17,11-19

Už po několikátou neděli sledujeme Ježíše na cestě do Jeruzaléma.

Dnes se před námi otevírá scéna setkání Ježíše s malomocnými. Třetí kniha Mojžíšova popisuje pravidla, kterými se malomocní museli řídit. Museli chodit v roztrhaných šatech, přikrytou hlavou a zakrytým tělem až po ústa. A pokud viděli někoho, kdo se k nim přibližuje, museli začít křičet: uteč, protože jsem malomocný! 

Malomocenství bylo často přirovnáváno k hříšnosti. Podívejme se proč? Malomocenství vede ke znecitlivění, ale neumírá se na malomocenství, ale proto, že malomocný necítí rozdíl mezi studeným a horkým, necítí zranění, řeznou ránu, spálení ohněm, necítí bolest, kterou si způsobil. Proto je to podobenství o tom, co se děje s hříšníkem, který ztratil citlivost ne fyzickou, ale morální. Neuvědomuje si důsledky svého rozhodování, zdá se mu, že se má dobře, dělá to, co se mu líbí, neuvědomuje si, že sice žije, ale stal se malomocným, znecitlivělým, jak říká prorok Izaijáš: běda těm, kdo nazývají dobro zlem a zlo dobrem, mění temnoty ve světlo a světlo v temnoty, hořkost v sladkost a sladkost v hořkost. To je přesně to, co se stane tomu, kdo ztratí morální citlivost, kdo nedokáže rozlišit dobro od zla, stejně jako malomocný, který ztratí citlivost a následky jsou vážné, protože takový člověk se začne rozpadat, stane se odpudivým, a to je přesně to, co se stane s hříšníkem, který ztratil morální citlivost, odlidšťuje se, aniž by si to uvědomoval a stává se odpudivým člověkem.

Druhou charakteristikou malomocného je, že se ocitne na okraji společnosti, vyloučený. Malomocní byli nuceni žít mimo osady, mimo obydlená místa. Stejně jako se to děje s člověkem, který je morálně zkažený, kterému se začnou ostatní vyhýbat. Člověk, který se rozhodne žít jinak než nabízí Kristus, není ani krásný ani přitažlivý, ale naopak nesympatický a pro druhé odpudivý.

A podívejme se nyní na to, co si o malomocných myslí Ježíš, který se setkává s deseti malomocnými, kteří jsou symbolickým obrazem jiného malomocenství, malomocenství hříchu, které odlidšťuje a odpuzuje. 

Evangelisté nikdy pouze nepopisují události, ale vždy do nich vkládají hlubší význam - podobenství. A to dnešní podobenství nám ukazuje, co se stane s hříšníkem, který se setká s Kristem.

Deset je číslo celistvosti - všichni jsou nemocní hříchem. Uvědomují si to a prosí Ježíše - smiluj se nad námi.     

Tóra říká, že uzdravený má přijít za knězem, který potvrdí jeho uzdravení a příjme ho znovu do společenství, z něhož ho jeho nemoc vyloučila.

Ve chvíli, kdy se začnou vzdalovat od tohoto způsobu života, začnou se uzdravovat. Cesta evangelia je cesta uzdravení, a proto i oni se uzdravují, když jdou cestou, kterou jim ukázal Ježíš.

Jeden z nich se vrátil velebit Boha a děkoval Ježíšovi. Byl to Samaritán. Ježíš byl zklamaný, ne kvůli sobě, že mu nepoděkovali, možná přišli poděkovat pak později i se svými příbuznými, ale byl zklamaný, že jediný, kdo chválil Boha za své uzdravení byl Samaritán, cizinec. 

V uzdravení malomocných se ukázala Boží sláva, bezpodmínečná láska Boží.

A jak je to s námi? Uvědomujeme si, že i my máme možnost uzdravení ve svátosti smíření? Využíváme pravidelně této možnosti setkání s Kristem uzdravujícím? Je cesta našeho života zároveň cestou evangelia?