Lk 16,19-31

Na první pohled a poslech se nám může zdát, že konečně v evangeliu slyšíme to, co slyšet chceme. Že totiž ten, kdo se měl na zemi dobře, se bude mít v nebi špatně a naopak. Tak by se to mnoha lidem líbilo, zejména ovšem těm, kdo si myslí, že se mají na zemi špatně. Jenže u tohoto zjištění moudrost, kterou nám evangelium zvěstuje, nekončí. Ano, říká nám, že blahobytný život na zemi nemusí automaticky znamenat dobrý život v nebi. Ale hlavně nám říká, že je třeba poslouchat Mojžíše a proroky, že je třeba poslouchat Boží slovo, chce-li člověk, aby to s ním v životě dopadlo dobře. Nestačí ani jen se mít na zemi dobře - a doufat v automatické pokračování po smrti, ani nestačí se mít na zemi špatně - a doufat, že se to po smrti obrátí. Je třeba poslouchat toho, kdo k nám mluví o záchraně, toho, kdo k ní vede - a to je Bůh ve svém Slově. Tuto pravdu říká Ježíš v evangeliu pevně, skoro bychom řekli - tvrdě. Není divu - vždyť je to pravda víc než důležitá, stojí na ní naše věčná budoucnost!

Zdá se, že dnes je toto slovo aktuálnější, než kdy jindy. Řada lidí je fascinována tajemnými poselstvími a zprávami, které si tu a onde opatřují. Domnívají se, že si tak opatří dokonalejší poznání, že opravdu „uvidí za kulisy“. A jiní si myslí, že kdyby Bůh dal nějakým nápadným, otřásajícím nebo jinak nepřehlédnutelným zjevením najevo to, co si myslí, jistě by se mnozí a mnozí obrátili ... Je to myšlenka pošetilá, podobně pošetilá, jako bylo přání boháče. 

Je někdy až s podivem, za jak samozřejmou věc považuje řada křesťanů skutečnost, že nečtou Bibli, že se jí nijak nezabývají, že jí věnují tisíckrát menší pozornost, než novinám nebo televizi. A přece je to slovo života, dokonce slovo života věčného. A tak si zaslouží pozornosti víc, než cokoliv jiného.

Svatý Jeroným ve čtvrtém století po Kristu napsal: „Neznalost Písma je neznalostí Krista!“ A svatý papež Jan Pavel II. ve svém apoštolském listě Tertio millenio adveniente napsal: „Je třeba, aby se křesťané, mají-li nabýt pravého poznání Krista, vrátili s novým zájmem k Bibli, jak prostřednictvím posvátné liturgie, která oplývá božskými výroky, tak ve zbožné četbě nebo prostřednictvím vhodných vzdělávacích zařízení nebo jiných prostředků. Ve zjeveném textu před námi v lásce stojí sám nebeský Otec a rozmlouvá s námi, ukazuje nám přirozenost jednorozeného Syna a tajemství lidské spásy.“ 

Máme tedy Mojžíše, proroky, Ježíše - a Boží slovo jako místo setkání s Bohem a jeho moudrostí. Tam je pramen pravé moudrosti, nehledejme proto zbytečně nikde jinde!