Lk 14,25-33

Připomeňme si evangelium minulé neděle, kde byl Ježíš hostem na hostině u jednoho farizeje. Dnes ho vidíme opět na cestě do cíle jeho putování, kterým byl Jeruzalém.

A sledujeme, že ho doprovázely velké zástupy, a to se netýká jenom tohoto vyprávění z před dvou tisíc let, ale i dnešní doby, kdy Ježíše následují miliony lidí na celém světě, ale otázka na níž se snaží odpovědět dnešní úryvek z evangelia je - pochopili, co to znamená následovat Ježíše? Kolem Ježíše jsou veliké zástupy, něco, co by nás dnes naplňovalo hrdostí. Kdysi se ukazovalo prstem na těch pár, kdo nechodili do kostela, dnes je to obráceně, lidé si ukazují na ty, kdo do kostela chodí. Leckomu z věřících dělají starosti čísla, ale vidíme v tom dnešním úryvku, že Ježíšovi při pohledu na ty davy lidí dělá starosti jiná otázka - jestli opravdu pochopili, co s sebou všechno nese následování ho.

A tak se obrací a klade otázku: Když někdo přichází ke mně - všimněme si, že neříká, když někdo jde za mnou, jít za Ježíšem, to je už následování, to už znamená být učedníkem. Ale přijít k Ježíši znamená, že ho určitým způsobem přitahuje, že má k němu jisté sympatie, ale mít sympatie neznamená zamilovanost, která angažuje celý život, která trvá celý život. A vidíme to i dnes, jsou lidé, kteří přichází k Ježíši, ne proto, že by ho chtěli naplno následovat, ale hledají třeba uzdravení, nebo pomoc s řešením nějakého osobního problému. Stejně jako se někdo obrací na nějakého světce nebo relikvie, aby získal určité milosti, nebo chlapec chodí do farnosti, protože tam chodí dívka, která se mu líbí, anebo někdo chodí do určitého kostela, protože je mu sympatický pan farář, který tam působí apod. Je to takový prvotní impuls, možná trochu nestálý, ale vidíme, že Ježíš nikoho neodhání, a přijímá všechny, i ty, kdo přichází s nereálnými očekáváními nebo povrchní motivací. Ale Ježíš se s tímto stavem nespokojuje a snaží se přivést lidi k zamyšlení a pochopení, jaký s nimi chce navázat vztah, vztah zamilovanosti, který se dotýká celého života, z něhož se stane takový celoživotní projekt. A tak představuje tři požadavky, které popisuje zároveň velmi tvrdými slovy.

Kdo neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano, i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Ježíš těmito přísnými slovy provokuje, aby si zajistil pozornost posluchačů, aby začali přemýšlet nad tím, co říká. Ježíš se snaží vysvětlit, že každému člověku i věci je třeba v životě dát patřičné místo. Když si někdo zvolí Ježíše, musí změnit místa ostatních ve svém životě. A platí to nejenom o lidech, ale také o vlastních názorech, o svém přesvědčení, o tradici, k níž se někdo třeba v mládí přimknul. Když dnes slyším Ježíšova slova, musím je zasadit do dnešní situace, nemůžu zůstat připoután k nějakým tradicím minulosti jen proto, že se s nimi cítím třeba v bezpečí, anebo že s nimi mám spojenou nějakou nostalgii. Ježíš přichází rozvrátit lidské tradice, které neodpovídají Božímu plánu.

A tak se dostáváme k druhému požadavku: 

Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 

Co to znamená nést svůj kříž? Neznamená to snášet trpělivě nějaké velké či malé těžkosti života, kvůli tomu nemusel Ježíš přicházet, aby nám řekl, že máme snášet problémy, které s sebou život přináší. Nést svůj kříž znamená vzít na sebe následky, které s sebou nese volba následování Krista, která narušuje kritéria tohoto světa. Znamená to být připraveni ke všemu, abychom zůstali věrni evangeliu. Přijímat utrpení, odstrkování, a dokonce i smrt (děje se to i dnes), abychom zůstali věrni Kristu, abychom zůstali věrni Pravdě. Znamená to být připraveni vzdát se třeba i úspěchu, pokud toho úspěchu můžeme dosáhnout jenom na úkor vlastního svědomí. Nést kříž znamená být třeba vysmíváni, jak se to stalo samotnému Ježíši. Znamená to zachovat se hrdinsky, třeba tím, že prokážeme pomoc nepříteli.

A pak přichází třetí požadavek, který Ježíš vysvětluje ve dvou podobenstvích - o stavbě věže a o přípravě na válku. Oba ty příklady mají pomoci, aby si jeho posluchači dobře rozmysleli, co všechno s sebou nese následování Krista, které není vůbec snadné. Ježíš nechce nikoho odradit, ale chce, aby každému byly jasné těžkost: žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.

Jen ten, kdo je opravdově svobodný, může jít za Ježíšem a najít u něj štěstí, které je trvalé. Cokoliv jiného skončí zklamáním…